Tak se to všechno nějak ustálilo. vyvářím dvě až tři jídla denně a soused, kterému žena dává k večeři chleba z mrazáku, mě pro ty libé vůně, co se denně linou z našeho kuchyňského okna, požádal o registrované partnerství...
Zjistil jsem, že vaření mám jako relax. Vlastně jakákoli činnost je pro mě úlevou. Hlavně, když můžu na chvilku spustit z očí ty mé zlobivé kluky. Jejich jiskrné oči mě sledují už od rána. Určitě zase plánují nějakou lumpárnu. Nemůžu se zbavit dojmu, že čekají, kdy mi zase něco spadne na zem jako včera ta pokakaná plína našeho nejmladšího syna. Nebo to rozlité mléko. Rozlétlo se na všechny strany, když jsem se naprosto neelegantně, s dávkou několika sprostých slov, rozplácnul na mokré podlaze, kterou jsem pár minut před ohřátím té (prý) nerozbitné lahvičky setřel novou leštěnkou od tety.
Otupen řevem (který z těch tří zase komu co sebral!) utíkám do koupelny, zavírám za sebou dveře a oddechnu si. Tak, mám chvíli pro sebe, už na mě nevidí. Po přečtení několika stránek automobilového časopisu zjišťuju, že ten plátek je dva roky starý. Zaplavil mě slastný pocit, že tohle jsem už měsíce nezažil, a pak se vyděsím. Jsem rád, že sedím sám na záchodě. Je to normální? Z rozjímání mě vytrhlo lomcování dveřmi a dopis vhozený pod nimi. Stojí na něm vzkaz od nejstaršího syna: „Tati, pučíš mi ajpet?“ No nic, práce volá. Natahuju trenýrky a s klidem jdu dovařit oběd. (iPad jsem nepůjčil, beztak mu ho zase vrazí jejich maminka, jen co dorazí z práce). Někde mezi polívkou a bramborovou kaší, kterou moje žena tak miluje a dneska se mi obzvláště daří vyšlehaná do hladka, to přijde. V zádech cítím zase ten jejich pohled, oči, které čekají, až to zkazím. Otáčím se pomalu směrem k sedačce, kde se ještě před chvílí batolil náš roční syn. Není tam! Stojí opřený o skříňku, vyvalí na mě své krásné obrovské oči (ty má samozřejmě po mně), pustí se opory a vyrazí svým prvním krůčkem ke mně. Být na mateřské má i své světlé stránky. Ale manželka se asi nikdy nedozví, proč je tentokrát ta bramborová kaše tak slaná...
(Pokračování příště.) ♥