Od loňského jara uvádí hlavní zprávy na primě, což je pro každého moderátora vrchol kariéry. Na prvním místě pro ni však zůstává rodina.
text: Šárka Schmidtová
Po čase jste se objevila na televizní obrazovce, a hned v hlavním vysílacím čase, jaké to pro vás bylo?
Moje absence v televizi netrvala zas tak moc dlouho. Poté, co jsem skončila v Loskutákovi na Nově kvůli jiné práci na Barrandově, jsem se na televizní obrazovku vrátila už asi po třech měsících. Ale je pravda, že jsem nebyla tolik na očích a moje práce se nijak nevyvíjela, takže jsem se začala smiřovat s tím, že televizní práci už v nějaké velké míře dělat nebudu, a napadlo mě dokonce, že to připomíná něco jako moderátorský důchod. Když potom přišla nabídka z Primy, bylo to velké překvapení, ale na druhou stranu jsem to cítila trochu jako zásah osudu.
Proč zásah osudu?
Protože se jednalo o práci po boku Karla Voříška, se kterým jsem dělala konkurs už v jiné televizi, tehdy to vyhrála Markéta Fialová a já jsem skončila za ní druhá. Brala jsem to tedy jako ‚osudovku‘, i proto jsem do toho šla. Práce před kamerou mě strašně baví a naplňuje, takže jsem ráda, že to vyšlo.
Radila jste se s manželem, než jste na ni kývla?
Určitě. Sice ve mně všechno křičelo: ‚Ano!‘, protože z profesního hlediska jsou Zprávy takový moderátorský Olymp! Jenže jsme měli s manželem rozjeté nějaké vlastní projekty a navíc jsem věděla, že to velmi ovlivní i náš soukromý život. Bylo mi jasné, že mě tahle nová práce hodně časově vytíží a leccos může zkomplikovat. Takže bylo logické, že jsem se s ním radila. Přemýšlel o tom, vážil pro a proti, ale myslím, že když viděl, jak mi svítí oči, bylo mu jasné, že mě musí podpořit a říct mi: „Vezmi to.“
Jste také matkou dvou dětí. Máte pocit, že kariéra musí občas ustoupit rodině?
To samozřejmě ano, ale vždycky se snažím o to, abych do práce, kterou zrovna dělám, dávala všechno. Beru si zkrátka jenom tolik práce, kolik můžu dělat svědomitě a dobře, prostě na sto procent. Takže, když se mě někdo zeptá: „Co ještě děláte kromě moderování Zpráv?“ odpovídám, že občas moderuji nějaké večerní akce, ale už si mezi nimi vybírám, neskočím hned po každé nabídce, která se mi naskytne.
Jakou jste měla představu o svém životě ještě před narozením dětí, dejme tomu před takovými patnácti lety?
Když o tom tak uvažuju, nikdy jsem se nedívala dopředu, nikdy jsem neměla žádné plány, vytyčené cíle. Žiju dneškem. Před patnácti lety jsem asi přemýšlela o tom, kdo bude můj životní partner, i o tom, že bych ráda měla děti. Měla jsme za sebou nějaké nepříliš úspěšné vztahy a bála jsem se, že se mi to možná nepovede...
Když jste ale skončila studium herectví, tak jste asi musela mít nějakou představu, co bude dál...
Myslela jsem si, že budu hrát někde na oblasti, časem se třeba dostanu do nějakého pražského divadla, a dál jsem se už nedívala. Ale to bylo dáno tím, že touhle perspektivou žili ve škole úplně všichni, na takový vývoj nás naši profesoři připravovali a poukazovali na to, že by to byl vlastně ideální stav. Nejdřív se ‚vyhrát‘ a pak se vydat do Prahy. Tím nechci v žádném případě snižovat oblastní herce, i oni ale vědí, že ve velkém městě je více pracovních příležitostí a že dnes vás divadlo samotné prakticky neuživí.
Ale vy jste v divadle hrála, dokonce v pražském!
To ano, ale protože jsem vlastně už v prvním ročníku začala dělat ‚Anežku‘ (pořad O poklad Anežky české), tak jsem začala mít současně s herectvím i nabídky na moderování. Ty časem převážily nad hereckými příležitostmi, takže jsem měla lehký výběr. A nijak toho nelituji, v moderování jsem se nakonec našla.
První dítě jste měla v devětadvaceti letech, nenabouralo to vaši rozjetou kariéru?
To mě vůbec nenapadlo! Dítě jsem chtěla ve chvíli, kdy jsem našla partnera, se kterým jsem věděla, že ho chci mít. Rodina je pro mne důležitá, mít děti byl pro mě cíl číslo jedna. A kdybych rodinu neměla, nebyla bych možná dnes tam, kde jsem, protože ke své práci potřebuju mít zázemí a hodně, hodně lásky.
Uvědomuje si vaše starší dcera Natalia, že jste známá tvář?
To asi ano, ale je to pro ni normální, žije s tím odmalička. Když jí to někdo připomene, trochu se nafoukne, ale to je u holčičky pochopitelné, ne?
Před narozením druhé dcery, na kterou jste si nějaký čas počkala, jste se přiklonila k alternativní léčbě. Můžete prozradit, o co šlo?
K alternativní léčbě se přikláním, když jde o jakoukoli nemoc, nejenom ve chvíli, kdy jsem toužila po dítěti. Ale ano, vlivem dlouhodobé virózy a stresu jsem dlouho nemohla otěhotnět. Navíc jsem po Natálce měla mimoděložní těhotenství, takže se šance na otěhotnění ještě snížily. Mimo jiné mi pomohla východní medicína, konkrétně su-jok, což je metoda, která kombinuje více druhů asijských medicín. Základem je akupunktura a akupresura, k nim se váže spousta dalších věcí včetně diety a všelijakých doplňků stravy. Za prvé mne tahle metoda velmi rychle zbavila viru, který mě před lety přepadl, a za druhé si myslím, že mi pomohla k tomu, abych otěhotněla a dítě (byť ne úplně do konce) donosila.