Nebespán je nejenom kavárna, ale i restaurace, apartmány, provozujete tu lekce jógy a pilates, pořádáte nejrůznější akce a kurzy. Vždycky jste byla takhle multifunkční?
Já jsem narozená ve znamení Blíženců, a tak žiju několik ‚postav‘ najednou. (směje se) Sebekriticky musím přiznat, že s velkým rozpětím aktivit docela často nestíhám. Moc bych si přála, aby to, co dělám, bylo perfektní, ale je pořád tolik věcí a nápadů, které je potřeba vyzkoušet... Naštěstí mám vedle sebe partnera, který mě umí vrátit nohama na zem. Ale tím nechci říct, že se cítím tím lépe, čím více se toho kolem mě děje. Je to spíš nutnost. Já vlastně funguju jako takový posunovací vlak. Posunuji vše kolem sebe dopředu, bez toho se žádný podnik, který chce být úspěšný, neobejde. Je to ale také velmi vyčerpávající role.
Život ‚na samotě u lesa‘ není taková idylka, jak by se při pohledu zvenčí zdálo. Je zapotřebí hodně tvrdé práce, aby se rodina dokázala uživit. Přesto má Sabina jasno: „Pozitiva převažují.“
Jistě tedy máte i nějaké další plány?
No samozřejmě, budu i nadále všechno posunovat. (směje se) Roky jsme se zaměřovali na rodiny s dětmi do deseti let. Ale moje vlastní děti pomalu odrůstají, a tak cítím, že i já chci změnit své zaměření. Před několika lety jsem navštívila nádherné knihkupectví a kavárnu v městečku Telluride v Coloradu. Měli tam převážně knížky o horách, o regionu, architektuře, mapy, plakáty, ale i místní produkty a další věci. Moc by se mi líbilo něco takového začlenit do kavárny. Lidé si dají kávu a k to mu si můžou vypůjčit knížku, mapu nebo průvodce, prohlédnout si ji a potom i koupit. Nebo si vyberou krásnou uměleckou fotku Šumavy či některý z místních produktů. V ideálním případě by ně jaký průvodce poskytoval tipy a nápady. Nebylo by to skvělé?
Jak se vašemu podniku nyní daří a jaký stav byste považovala za úspěch?
Myslím, že Nebespán je na dobré cestě, ale zatím nemá vyhráno. Jsme v pohraničí, tedy v regionu s velkou nezaměstnaností a malou kupní silou, a tak jsme hodně závislí na turistech. Myslím, že jsme na tomto místě trochu předběhli dobu, v Praze už jsou podobné koncepty běžné. Snažíme se o gastronomickou a kávovou osvětu, vše si vyrábíme sami z kvalitních surovin, máme francouzského kuchaře. Kvalita a čerstvost je pro nás vždy na prvním místě. Za úspěch budu považovat, pokud si Nebespán na sebe vydělá.
Co byste poradila ženám, které v koutku duše sní o tom, že jednou budou na horách vyrábět marmelády, ale přitom dál chodí do kanceláře, protože nemají odvahu jít za svým?
Možná řeknu něco, co nechcete slyšet, ale určitě bych jim poradila, ať si vše dobře rozmyslí. Ať si vezmou tužku a papír a napíšou si vedle sebe všechna pro a proti. Nejen za sebe, ale i za partnera či rodinu. Všichni totiž pak musí táhnout za jeden provaz. Pokud jim vyjde více plusů, pak je potřeba mít pevnou víru ve své cíle a vůli jít nekompromisně za nimi, nevzdávat se a naopak se v těžších chvílích ponořit ještě hlouběji. Pokud jste si jisti vírou ve své cíle, pak se vám vaše plány s největší pravděpodobností podaří.
Ráda cestujete. Máte na to teď vůbec čas?
Nemám ani čas, ani peníze. Ale čas od času musím pryč, vyvětrat si hlavu, a tak jsme se s manželem přidali do party zvané ‚homeexchanging‘ čili ‚výměna domovů‘ jako ve filmu Prázdniny. Na specializovaných webech naleznete někoho, kdo je ochoten si s vámi vyměnit dům či byt, pokud možno na hezkém či zajímavém místě. Báječné na tom je, že nejen cestujete, ale ještě se seznámíte se skvělými lidmi, kteří mají podobný životní styl. Už jsme pár výměn zrealizovali a je to opravdu super.
Kde jste byla naposledy a kam se chystáte?
Naposledy jsme byli s rodinou a přáteli na jezeře Como v Itálii. Nádherné místo – subtropická květena uprostřed dvoutisícovek. V druhé půlce března, až bude Nebespán zavřený, se chystáme do Švýcarska, do chaty uprostřed hor, v blízkosti údolí Sion. Konečně uvidím Matterhorn.
V čem je podle vás výchova na Šumavě lepší, než kdybyste žili ve velkém městě?
Obě děti se narodily v Praze, ale jsou to horalové. Pro děti je to tady skvělé. Bydlíme na samotě, na houby to máme sto metrů, na lyže pět minut. Ale hlavně je tady velmi bezpečno. Dcera například jezdí sama osm kilometrů na kole na atletiku do Sušice.
Co je naopak složitější?
Nemůžete si moc vybírat kroužky a podobné záležitosti. Musíte brát, co je v nabídce. Ale najdou se tady bezvadné aktivity a výborní lidé, kteří je vedou. Od učitele klavíru až po trenéry atletiky.
Vaše děti chodí do německé školy a školky. Vy sama jste se vždy učila hlavně francouzsky a anglicky. Nenarážíte někdy na jazykový rozdíl? Třeba, když chcete pomoct s úkoly, domluvit se s učitelkou...
Dcera už je v sekundě na gymnáziu ve Zwieselu a syn jde v září do školy tamtéž. Pro nás to znamená hodně ježdění autem, ale jsem si jistá, že to má smysl. Oba mluví zcela plynně německy, dcera už i anglicky, začíná s francouzštinou. Kvalita jazykové výuky v německých školách je výborná. Ale za úplně nejdůležitější považuji, že jsou z nich opravdoví Evropané. Je pro ně úplně přirozené se pohybovat mezi oběma národnostmi. Z každé si berou to, co je po ně zajímavé. Vytvářejí si vlastní světonázor, nejsou svázaní žádnými klišé. Věřím, že jim to pomůže se lépe orientovat v současném zrychleném světě. Na jazykový rozdíl nenarážím, jsou oba samo - statní a v nutném případě se s učiteli domluvíme anglicky. Musíme také dohánět češtinu, takže právě sháním někoho na doučování.
Někdy vám děti pomáhají v Nebes pánu. Baví je to, nebo to berou jako povinnost?
Pomáhá jen dcera, té už bylo dvanáct, ale opravdu výjimečně. Myslím, že ji to baví. Uměla by se ozvat, pokud by to dělat nechtěla.
Mají už děti nějaké plány, co by chtěly v budoucnu dělat?
Zatím nic konkrétního, ale nemám o ně strach. Určitě si svoji cestu najdou. Dáváme jim dobrý základ a vzdělání – a to je stejně jediné, co můžeme ovlivnit...
Myslíte, že budou stejně akční jako vy? Snažíte se jim tuhle vlastnost předat?
Nevím, jestli by to nebyla medvědí služba. Zatím ať si užívají, že jsou děti. Chceme jen, aby si uměly v životě poradit a uplatnit se, což dnes není úplně lehké.