Hlavní je prevence
Po pár nepříjemných příhodách už budete schopni vysledovat, v jaké situaci je dítě k zuřivému vztekání nejnáchylnější a co amok spustí zaručeně. Většinou je to únava, hlad nebo žízeň, nedostatek pohybu venku, případně určité místo, kde se dítě necítí dobře. Také změny v životě vaší rodiny mohou potomka vykolejit a znejistět tak, že na ně bude reagovat právě zvýšeným vztekáním a vymezováním se. Mezi takové změny patří narození sourozence, nástup do školky, stěhování, nemoc, ztráta některého člena rodiny nebo jinak vyhrocená situace. Celkem osvědčený recept, jak počet zuřivých výstupů omezit, je možnost výběru. Některé děti nesnášejí oblékání, ale jakmile jim dáte vybrat ze dvou možných kousků oblečení, nepřijde jim to už tak zlé a na vaši hru přistoupí. Na výběr dávejte jenom ze dvou možností (víc by dítě zbytečně zmátlo), přičemž pro vás musí být v pořádku jakákoli z nich. „Co by sis dal ke svačině?“ je otázka, která vás přivede do problémů, pokud následně odmítnete dát dítěti pytlík bonbónů, ale „Dal by sis jablko, nebo jogurt?“ už nabízí dítěti možnost volby a přitom splňuje představu, jakou máte o svačině vy.
Když už je pozdě...
Zdánlivě neuchopitelný chaos výkřiků, ran pěstičkami a pláče, který pozorujete během zuřivého výbuchu své ratolesti, má celkem snadno vysledovatelný scénář. V první fázi dítě křičí a nadává, pak vztekle hází věcmi na podlahu, případně tam sebou plácne samo, zuřivost dostupuje vrcholu a dítě nevidí ani neslyší, jen ječí. Závěrečnou fází je pak vyčerpaný pláč a kňourání. Nyní už se jeho zloba nezvyšuje, takže můžete začít uklidňovat a konejšit. Jak se ale této spásné fáze dočkat? Celou předchozí tirádu ignorujte, nevěnujte tomu, co se děje, pozornost. Otočte se a hlídejte jen, aby si dítě neublížilo, aby nezačalo rozbíjet věci či ubližovat někomu jinému. Nekřičte, nevyhrožujte, nesmějte se, protože i negativní pozornost rodiče je pro dítě lepší než žádná. Většina zuřivých záchvatů trvá jen chvilku, i když vám se to může zdát jako celá věčnost. Nevyčerpávejte se logickými argumenty. Jakmile se rozjede spirála zuřivosti, dítě přestane přemýšlet a větami typu: „Venku by ti přece byla bez čepice zima!“ nebo „Co je na jablíčku tak hrozného?“ ho ještě více rozzuříte. Pokud nelze jeho momentální stav ignorovat, vydávejte pouze jasné instrukce jako: „Sedni si!“ nebo „Pojď!“ Je několik různých záchvatů zuřivosti, stejně jako cest, které z nich vedou ven. První druh záchvatu proběhne ve chvíli, kdy máte důležitý telefonát a batole, které si doteď vzorně stavělo z kostek, sehraje etudu na téma matčina pozornost. Druhý typ se objeví, pokud dítě nedostane něco, co chce, například v obchodě, třetí druh záchvatů přichází v případě, kdy se dítě odmítne vzdát činnosti, kterou právě provozuje, aby se šlo například umýt nebo do postýlky. V prvních dvou případech je nejlepší zmíněná ignorace, neboť pozornost je to, čeho chce dítě vztekáním dosáhnout. V případě, že odmítá ukončit hru a jít si čistit zuby, bude zapotřebí těžšího kalibru. Řekněte, že nastavíte budíček na jednu minutu nebo napočítáte do pěti, a jakmile řeknete pět, dítě se zvedne a udělá, co je třeba. Pokud se po udané době nic neděje, dítě zvedněte a přemístěte sami. Malé děti většinou nesnášejí takovou manipulaci a příště se jí budou snažit vyhnout i za cenu, že přistoupí na vaše podmínky. Nemějte výčitky, když občas nátlaku podlehnete. Nikdo nemůže být vždy vítězem, proto i vy počítejte s tím, že někdy pod tíhou okolností ustoupíte. Pokud spěcháte na autobus a zkrátka nemůžete ztratit pět minut polemikou o tom, zda si dítě může vzít tenisky, když jste mu nachystala polobotky, nechte to být. Zásadní a nejdůležitější je ale souhlasit hned po první žádosti, protože jinak to bude vypadat, že dostatečně dlouhým kňučením a opakováním dítě dostane, co chce. Máte-li pocit, že se vaše dítě vzteká častěji, dokonce mnohem častěji než jiné děti v okolí, konzultujte svou domněnku s pediatrem – jen pro klid duše. Nejspíše vás stejně uklidní, že není třeba si dělat starosti, ale zkrátka trpělivě čekat a dodržovat pravidla, než období vzdoru pomine.