To se ukázalo večer, kdy dostala horečku, a druhý den ráno, kdy jí naskákaly po těle pupínky, které signalizovaly jediné: Máme neštovice. A tak jsem potichu sbalila věci, Ellu zahalila od hlavy až k patě málem jako muslimku a na recepci toho super luxusního hotelu sdělila, že dcera má horečku a že po dvou nocích rušíme pobyt.
Následovalo skládání lyží a kufrů do auta a šest hodin jízdy zpět s nemocnou Ellou a vztekajícím se Kryštofem, který – prý nespravedlivě – přišel o lyžování a tak skvělý bazén s tobogánem. Já spíš přemýšlela, kolik dětí nakažených neštovicemi jsme v tom hotelu za sebou asi nechali. Ale, jak říká tchán, všechno bude jinak – a tohle univerzální pravidlo nepochybně platí nejen pro Čechy, ale i pro Rakušáky. Co myslíte?
