Jak své dítě můžete chránit?
Ve svém počítači máte možnost nastavit tzv. rodičovskou kontrolu – ta dokáže hlídat, kolik času dítě na internetu strávilo, zkontrolovat historii navštívených stránek a stažených souborů nebo určité webové stránky zablokovat. Je to však to pravé řešení? Nejlepší filtr není uložen ve vašem počítači, ale v tom, co má vaše dítě mezi ušima. Lepší než represivní metody je dítě vést k ‚netiketě‘. Toto slovo není protikladem k etiketě, jak by se mohlo zdát. Jedná se o spojení anglického slovíčka net a etiketa, které označuje souhrn pravidel, jak se chovat v internetovém světě. Stejně, jako když učíte děti bezpečnému chování v reálném světě, i zde funguje především vlastní příklad. Když vás potomek nevidí ve volných chvílích jinak než zahleděné do smartphonu či tabletu, pravděpodobně se bude chovat stejně. Zkuste přesvědčit manžela, aby při společných obědech či večeřích dodržoval pravidlo odložení přístroje stranou. Své děti si přidejte mezi facebookové přátele. Čím dříve to uděláte, tím spíše vám to dovolí. Ano, asi jim budete muset slíbit, že jim nebudete ‚lajkovat‘ fotografie a psát komentáře k jejich statusům, ale to nevadí. Důležité je, že vám zůstane náhled do jejich virtuálního světa. Zároveň si ale uvědomte, že ony mají přehled o tom, jak se na Facebooku chováte vy. Vidí vaše statusy i vaše komentáře. Než bez rozpaků zveřejníte foto svého batolete sedícího na nočníku, představte si, že byste se ho mohla zeptat na svolení. Jste si jistá, že by vám dalo souhlas? Respektujte soukromí svých dětí, ať už jsou v jakémkoliv věku. Povídejte si s nimi o tom, co na internetu viděly, co je tam zaujalo. I když vás rozčiluje potomek roztažený s tabletem na sedačce v obýváku, vězte, že to je lepší varianta, než když je zalezlý u sebe v pokoji a vy netušíte, jestli právě s někým chatuje, sleduje videa, hraje hry nebo si píše s kamarády. V tom lepším případě takovými, které doopravdy zná.
Rozdílem mezi mladšími a staršími dětmi je, nakolik věří informacím, které na internetu najdou. Zatímco malé děti jsou od přírody důvěřivé a nemají důvod být podezíravé, dle zmíněného průzkumu věří tomu, co jim lidé na internetu říkají, pouze 2,5 procenta starších dětí! A pouze 33 procent mluví na internetu vždy pravdu. Starší děti tedy nepodlehnou tak snadno lžím, které se na internetu dočtou. Je těžké vysvětlit malým dětem, které vedeme k pravdomluvnosti, že na internetu se dozvědí plno nepravdivých informací. Z hlediska jejich bezpečí je to ale velice důležité. Jen tak je naučíte, aby nezveřejňovaly informace o svém telefonním čísle, e-mailové adrese, o zvycích či plánech své rodiny.
I když si své předškolní, jen něco přes metr vysoké děťátko neumíte představit, jak za pár let chodí samo ze školy, víte, že ta doba nastane. Stejně tak se – nejspíše i dříve – bude pohybovat samo za sebe ve virtuálním světě, který je s tím reálným propojený čím dál tím více. Aby zvládlo cestu ze školy, musíte jej naučit přecházet bezpečně přes silnici. Vychovat v něm návyk třikrát se rozhlédnout. A úplně stejně mu musíte vštípit, aby se třikrát zamyslelo, než něco o sobě nebo o někom blízkém zveřejní na internetu. Stoprocentní ochrana bohužel neexistuje v reálném ani virtuálním světě, i když bychom si ji jako starostliví rodiče přáli úplně nejvíc. Ale čím více bude dítě na rizika připraveno, tím spíše se číhajícím nástrahám vyhne a v případě potíží si bude umět poradit.
