Čím dál více žen se rozhoduje přivést na svět dítě ve věku, v němž by před půlstoletím byly už nejspíš babičkami. Podle odborníků je ideálním věkem pro početí asi pětadvacet let, v tu chvíli je tělo na vrcholu reprodukčních sil. Dnes se 11 % dětí narodí matkám starším pětatřiceti let, díky zázrakům moderní medicíny však není problém si pořídit potomka ani o deset, patnáct let později. Pozdní mateřství si řada žen nemůže vynachválit, i tato mince však má dvě strany...
Obléknout rozdováděná čtyřletá dvojčata zabere Karen skoro hodinu. Pak přichází snídaně. Šestiletá Willow odmítá pozřít jediné sousto, zatímco její bratři házejí jídlem po celé kuchyni a stůl polévají džusem. Řekli byste si, že Karen, dobře udržovaná, ale na první pohled vyčerpaná osmapadesátiletá žena, je jejich babička, ve skutečnosti všechny tři děti porodila sama s pomocí IVF a dárcovských vajíček. Ve věku, kdy se její přátelé už těší na důchod, se Karenin život skládá z nekonečného krmení, koupání, hraní a rozvážení dětí po vzdělávacích institucích. Vítejte ve světě moderního mateřství...
Karen patří k ženám, které se staly matkami až v šesté dekádě života. Ve Velké Británii je skupina takových žen stále početnější. Za posledních pět let se jejich množství více než zdvojnásobilo, v současnosti zde padesátnice porodí tři děti týdně. Aby obelstily přírodu, musely tyto matky vynaložit nemalé úsilí i finance a podstoupit velká zdravotní rizika. Londýnský pediatr Dr. Alastair Sutcliffe říká: „V porodnictví teď sledujeme dva hlavní trendy. Jedním z nich je stále větší počet obézních matek, druhým stále větší počet starších matek. Je pravděpodobné, že mateřská mortalita bude kvůli těmto jevům v budoucnosti stoupat.“ Ženám, které otěhotní po padesátce, hrozí zejména riziko nebezpečně vysokého tlaku a krevních sraženin; u dítěte je zvýšená pravděpodobnost předčasného porodu i Downova syndromu a tím výčet nekončí.
Přírodě navzdory
Ani tato rizika neodradila Karen z Bicestru v Oxfordshiru, když se rozhodla ‚obnovit‘ svoje mateřství. Jejímu nejstaršímu potomku již bylo 31 let a ona sama procházela menopauzou, přesto ve věku 52 let zatoužila po miminku. Nostalgické vzpomínky na miniaturní ručičky a vůni novorozence nezůstaly v rovině snění jako u většiny žen jejího věku, Karen byla odhodlána vzepřít se přírodě. „Po narození nejmladšího syna Josepha jsem ještě dvakrát otěhotněla, ale bohužel pokaždé potratila. Má děloha proto přímo volala po dalším miminku,“ popsala Karen důvody, proč se tak rozhodla. „Jednoho dne jsem viděla v televizi ženu, která díky dárcovství vajíček otěhotněla v šedesáti letech. V tu chvíli jsem si řekla: Proč ne?“ Pro uskutečnění svého snu se Karen s manželem vypravili na soukromou kliniku v České republice. Karen dostávala vysoké dávky hormonů, aby její tělo dokázalo přijmout dárcovské vajíčko oplodněné spermiemi jejího manžela. Celá procedura stála bezmála sto tisíc, ale Willow byla počata na první pokus.
Své těhotenství Karen popisuje jako úděsné. Celé tělo jí otékalo, cítila se vyčerpaná a většinu času strávila v posteli. O rok později byla odhodlána to všechno absolvovat ještě jednou. Tentokrát už musela čelit manželovým námitkám, přesto sáhla do rodinných úspor a vrátila se do Česka na další IVF. Nyní už tolik štěstí neměla. Dvojčata přišla na svět tři měsíce před termínem a po dramatickém porodu všichni tři bojovali o život.
Navzdory vyjádření lékařů Karen trvá na tom, že stejné komplikace by mohly nastat, i kdyby byla mladší. A zdůrazňuje, že děti netrpí žádnými trvalými následky.
Právo na mateřství?
Postarat se o tři malé děti se pro starší ženu ukázalo být náročnějším úkolem, než čekala. Kromě toho rodina začala mít finanční potíže a manžel si musel najít práci v Londýně, takže v současnosti žijí odděleně. Co hůř, starší potomci, kteří hluboce nesouhlasili s matčiným rozhodnutím rodit další děti, s ní od té doby nemluví. Karen tuší, že si dělají starosti, co bude s jejich malými sourozenci, pokud se matce něco přihodí. „Willow ještě dokázali přijmout, ale když jsem přivedla na svět dvojčata, byla to pro ně poslední kapka,“ říká Karen a dodává, že ji rodinná situace uvrhla do depresí.
Odborníci se vesměs stavějí na stranu Kareniných starších dětí. Po padesátce podle nich není čas stát se matkou, ale babičkou. Příroda měla svůj důvod, proč nás vybavila omezenou reprodukční schopností, a my bychom se neměli snažit ji obcházet, ale raději se smířit se zákonitostmi života. Nejde ani tak o to, že by žena v padesáti letech byla stará. Jde o to, že bude stará v době, kdy děti budou její podporu potřebovat nejvíce, v době jejich puberty a rané dospělosti. Ne všechny ‚staré‘ matky navíc mají takové štěstí jako Karen. Častější je scénář, který zažila Španělka Maria del Carmen Bousada de Lara. Porodila dvojčata v sedmašedesáti, a když zemřela na rakovinu vaječníků, zanechala na světě ani ne tříleté sirotky. V tu chvíli dostávají smysl varovné hlasy odborníků, které zpochybňují právo na mateřství v jakémkoli věku.