Na první slůvka svých ratolestí čeká každý rodič jako na smilování. Některý se může radovat nečekaně brzy, jiný zase propadá panice, když se jeho téměř tříleté dítě stále dorozumívá hýkáním a máváním rukama. Co všechno je ve vývoji řeči normální a co už je téma pro odborníka?
Všechny mámy v koutku duše doufají, že prvním slovem jejich andílka bude ‚máma‘. Ve většině případů však mají smůlu. ‚Máma‘ není pro děti právě snadno vyslovitelné, takže dají přednost spíš ‚tátovi‘ nebo něčemu úplně jinému. „První slůvko naší malé bylo bába. Nechávám si to ale jen pro sebe. Nechci dělat radost tchyni, kterou nemusím, a moje maminka se bohužel vnučky nedožila,“ napsala nám čtenářka, která si nepřála být jmenována.
Obecně se říká, že s prvním slůvkem můžeme počítat kolem prvních narozenin děťátka, ovšem praxe je všelijaká – jak je tomu ostatně u dětí se vším. Některé dětičky jsou sice schopné vyslovit pár slůvek ještě před prvními narozeninami a povídají si s rodiči doslova z kočárku, na druhé stra - ně není ojedinělé, když je slovník dvouletého batolete složen jen z citoslovců jako ‚húhú‘ a ‚haf‘. „Když Kryštůfek konečně ve dvou a půl letech začal mluvit, nemohli jsme s mužem uvěřit vlastním uším. Do té doby jsme z něj totiž kloudného slova nedostali a už jsme začínali pociťovat nervozitu, zda je vše v pořádku.
Sice nám evidentně rozuměl, rád poslouchal pohádky, které jsme mu předčítali, miloval seriál o včelce Máje, reagoval na vše, co jsme mu řekli, ale z něho přitom nevypadlo nic. Pak najednou spustil a stálo to za to. Každým dnem přidával nová slova i spojení a my nestačili zírat. Vypadalo to, jako by si náš opatrný synek nejdřív dával dohromady pořádnou slovní zásobu a až poté se rozhodl promluvit,“ vypráví s úsměvem maminka Klára. Podle odborníků se nejedná o výjimečnou situaci. Je-li dítě zdravé, má vhodné podmínky pro rozvoj řeči, a přesto do tří let věku nezačne mluvit, jedná se o tzv. prodlouženou fyziologickou nemluvnost. Ani tehdy není třeba se zneklidňovat, obraťte se ale na odborníka, který vyloučí jiné možné příčiny.
Návštěvu logopeda neodkládejte
K logopedovi se nechodí jenom kvůli odstranění ráčkování, jak se mnozí domnívají, ale velkou část klientů tvoří právě děti s vývojovými poruchami řeči. Takových poruch existuje několik typů, z nichž každý má svoje příčiny i léčebné postupy.
Vývojová dysfázie
Jedná se o poruchu, která se projevuje tak, že dítě není schopno slovně komunikovat, i když k tomu má všechny podmínky. To znamená, že netrpí žádným závažným onemocněním ani poruchou sluchu a jeho okolí mu poskytuje řadu podnětů. Vývojová dysfázie se týká jak schopnosti mluvit, tak rozumění řeči. Dítě nerozumí, špatně se soustředí a snadno se unaví.
Huhňavost
Jde o poruchu zvuku řeči, kterou způsobuje nejčastěji zbytnělá nosní mandle. Také se s ní setkáváme u dětí, které se narodily s rozštěpem patra.
Koktavost
Projevuje se přerušováním řeči, které způsobují křečové stahy orgánů podílejících se na mluvě, tedy dýchacích svalů, hlasotvorných i artikulačních orgánů. Patří k nejnápadnějším a nejtěžším poruchám řeči u dětí. Koktající dítě se řeči vyhýbá a vyskytují se u něj i poruchy chování, jako jsou různé tiky, mrkání, neklid, žvýkání. Koktavost může provázet také pomočování, pocení nebo psychické napětí.
Brebtavost
Jedná se o poruchu tempa řeči. Je narušena melodie a rytmus řeči. Dítě mluví nesrozumitelně, příliš rychle a komolí slova. Vynechává slabiky a hlásky vyslovuje nepřesně. Brebtavé děti jsou často muzikál ní, projevují se u nich i poruchy mimoslovního chování, tedy mimiky a celkového chování.
Patlavost
Je nejčastější poruchou řeči, konkrétně výslovnosti jednotlivých hlásek. Např. nesprávná výslovnost r a ř. Jedině odborník dokáže posoudit, zda je špatná výslovnost způsobena pouhým opožděním ve vývoji řeči, nebo zda už je nutná logopedická péče.