I když potrvá ještě dlouho, než začne samo vydělávat, učte své dítě chápat hodnotu peněz už dnes. Nejlepší pomůckou je přitom vlastní kapesné.
Peníze hýbou světem. Ať se vám to líbí, nebo ne, je to tak. Téměř kamkoli vytáhnete paty, budete muset otevřít peněženku a něco z ní vytáhnout. Bez peněz bychom neměli jídlo, teplou vodu, oblečení, hračky ani spoustu druhů zábavy. Pro děti jsou však zatím velmi abstraktní veličinou, která je stále po ruce (rozumějte ve vaší peněžence). Nedokážou za nimi vidět hodiny strávené v práci, úsilí ani starosti. Jim stačí říct „já chci“ – a většinou je jejich přání splněno. Finanční realitu bez příkras sice většina lidí zakusí až ve chvíli, kdy si začnou sami vydělávat, i malé dítě však pochopí, že bude-li nějaký čas střádat korunku ke korunce, bude si moci koupit něco zajímavějšího než lízátko nebo zmrzlinu.
Kapesné je vlastně jakýsi trenažér, na němž si děti prožijí své první pokusy a omyly.
Tři dobré důvody
Možná si teď říkáte, že jste velmi přející rodiče – proč byste měli mrňousovi dávat peníze, když mu rádi koupíte všechno, nač si jen pomyslí? Jeden důvod již zazněl, a to ten výchovný. Finanční gramotnost je dovednost jako každá jiná a je třeba se jí naučit. Boha - pustá teorie přitom stačit nebude, ani kdybyste ji zopakovali tisíckrát. Dalším důvodem je nový krok k samostatnosti, který tak svému dítku dopřejete. Jakmile bude mít své vlastní prostředky, může činit svobodná rozhodnutí, jak s nimi naloží. Malé dítě vlastně nic skutečně svého nemá. Oblečení a hračky jste mu sice dali, přesto na ně do určité míry dohlížíte a korigujete jejich užívání. Pokud jde o kapesné, sice můžete poradit a říci svůj názor na to, co podle vás je nebo není rozumný výdaj, konečné rozhodnutí však bude na dítěti – a to, co si za peníze pořídí, bude opravdu jenom jeho. Posledním důvodem, který by vám možná na mysli nevytanul, je umožnit dítěti legální ‚příjem‘. Jakmile dítě začne chodit do školy, do kroužků, do oddílu, zkrátka někam, kde je ve společnosti svých vrstevníků bez vaší přítomnosti, může se stát, že peníze budou potřeba... A dítě, tlačené vlivem vrstevníků, se rozhodne, že si je opatří jinak. Zajímavou zkušenost udělala před časem naše sousedka, máma osmiletého Matěje. Její syn byl přesně to, co si představíte pod pojmem vzorné dítě. Nosil dobré známky, doma neodmlouval, s kamarády se nepral. Proto sousedku šokovalo, když se dozvěděla, že synáček potají vybíral nejen zapomenuté mince z kapes ostatních členů domácnosti, ale občas si posloužil i v bezprizorní peněžence. Jeho rodiče celí zoufalí uvažovali, co udělali ve výchově špatně, že jejich dítě krade. Kapesné mu zatím nedávali – vždyť na co by ve druhé třídě kluk potřeboval peníze? Všechno, co potřeboval, mu přece koupili. Přitom je nenapadlo, že Matěj jezdí se sportovním kroužkem každý týden do bazénu plavat, a zatímco ostatní děti si po tréninku kupovaly párky v rohlíku a čokoládové tyčinky, on se na ně mohl jen smutně koukat. Nakonec si poradil, jak uměl...
Je už dost starý?
Kdy s kapesným začít, toť otázka. Dříve ho asi začne dostávat dítě mající staršího sourozence, který už kapesné má, později dítě, které o počítání a mince nejeví sebemenší zájem. Vhodnou příležitostí je nástup dítěte do první třídy – teď už jsi velký školák, tak si střádej do kasičky. Nepodmiňujte zavedení kapesného počtářskými dovednostmi, neboť tím dítě zbytečně vystresujete. Naopak, s penízky si dítě možná počítání oblíbí dřív a víc. Zapeklitá otázka je i ta, zda dítě odměňovat za určité chování a výsledky, nebo mu peníze dávat nezávisle na čemkoli. Určitě není dobré, abyste prvňáčka hned od počátku pérovali, že kapesné dostane jen za samé jedničky nebo vzorně uklizený pokoj, který budete každý večer kontrolovat s bílou rukavičkou. Většina odborníků doporučuje, aby alespoň určitá část kapesného byla jistotou, s níž může dítě počítat za všech okolností. Jinak už záleží jen na vaší vynalézavosti. V rodině našich kamarádů mají obě děti (momentálně jsou na druhém stupni základní školy) ‚výplatu‘ složenou ze dvou částí. Jedna je stálá a bez - podmínečná, druhá je odměnou za to, jak děti plní své povinnosti ve škole i doma. „Zjistila jsem, že peníze děti motivují víc než cokoli jiného,“ prohlásila kamarádka. „Navíc jsem tak zužitkovala jejich vzájemnou soutěživost, která se dřív projevovala jen hádáním a rvaním. Teď soupeří v tom, kdo nasbírá víc plusových bodů, a tím pádem i peněz.“ Každá rodina je samozřejmě nastavená jinak a jen rodiče mohou odhadovat, jaký model finančního hospodaření bude pro jejich děti ten nejlepší.