(Aneb pomozte k muži ženě, která nevaří…)
Na druhé rande přinesl formu na bábovku. Vím, že začínám zhurta, ale není čas zavázat si kuchařskou zástěrku. „Mohli bychom něco upéct!“ zaobalil předem promyšlenou prověrku do slovíčka MY a blížil se do finále, kde na mě čekala rána do zátylku, a to rovnou palicí na maso: „To určitě zvládneme.“ No, jistěže! Během poledne jsem zvedla návštěvnost desítkám webů o vaření, snažila se chopit se za ruku několika autorek, které mne k tomu v anotacích na titulních stranách nabádaly, ale (proboha!) zjistila jsem, že vím o prášku do pečiva jen toliko, že není v kapslích... Jak to však v pohádkách o nešťastných princeznách bývá, štěstí začátečníka zafungovalo znamenitě, bábovka byla výtečná, měla tvar kypré ženy, jen se mi žel už nikdy tak excelentní kousek nepovedl, a s těstem na koláče, jež nekynulo, zploštěl i náš vztah.
Můj další úlovek, už nikdy snad nezabrousím se svou nenasytnou pusou na vesnici, zaměřil výběrové řízení na ptactvo. Dotyčný miloval kachýnku od maminky a to samé vyžadoval od mých třesoucích se rukou. Kdybych tenkrát byla bývala tušila, že na kachnu není třeba mnoho fištrónu, už by se mi za vlasy dávno třepotal svatební závoj. Nevadí. Třetí ‚pokus‘ byl vegetarián – jásala jsem. Naházet do mísy pár listů salátu, ředkví... Takže jsem objevila, sóju, tofu, řeřichu a dveře, ke kterým jsem ho i s jeho zdravou stravou vykázala. Mám ráda chlapy, co jedí maso!
Začala jsem na sobě pracovat, zatímco moje kamarádky šperkovaly svou postavu v posilovně, já nakupovala kuchařské knihy, časopisy a rozhodla jsem se na celou věc jít od kuchyně. Svatá pravda mojí maminky: „Pěkný vztah dělá žena, chlap maximálně přicmrndává!“ jsem si vzala k srdci a rozhodla jsem se zdevastovat jejich žaludky a následně vše ostatní. Mého muže jsem ulovila na tříchodové menu (ze samého nadšení už se ani nepamatuju, co to přesně bylo). Poté proběhlo mazlení, ve kterém jsem dobrá (lepší než ve vaření), a světe div se! Druhý den se ke mně dopotácela znavená zpráva: „Večeře byla úžasná, ještě teď ji mám na jazyku!“ Nevím, jestli jsem chtěla zrovna tohle, ale druhá polovice je spokojená, za kus tříchodového žvance mi snese jakékoliv modré z nebe. Já jsem zjistila, že najedený chlap = fajnový vztah.
Často si neodpustím, kolik mě hlazení jeho břicha stojí námahy (času a vložené lásky do kastrolu), takže svého kuchtění už umím využít na maximum. Zatím vařím zásadně dle kuchařek (díky vám, moji milí autoři!), v gastronomii jsem dokonce začala pracovat, opravdu! A ještě jedno moudro vám povím – skokem z bláta do polívky jsem si v životě zatím nejvíc polepšila! Jarnímu laskání v kuchyni zdar!
Foto: Shutterstock.com