Zcela odmítají výrobky, jejichž název nezačíná slůvkem bio. Za jediný přijatelný způsob, jak strávit dovolenou, považují několikaměsíční cestu na opačnou stranu zeměkoule... Demaskujte poznávací znamení novodobých snobů!
Text: Klára Doubková
Ještě donedávna stačilo zkoumavě převalovat v ústech doušek zlatavého moku a pak zamumlat znaleckou větičku o vinné révě z jižního svahu – a už jste se mohli směle zařadit mezi vinařské snoby. A nebo jste investovali několik měsíčních platů do koupě luxusního páru bot (co na tom, že jsou o číslo menší, pro krásu se přece musí trpět!) či miniaturní kabelky, která o několik nul přesahuje vaše finanční možnosti, a obdiv zapřisáhlých snobů byl takřka zaručen... Dnes však už dávno ne jsou jejich doménou jenom restaurace s horentními cenami či značkové butiky s luxusními hadříky. Proniknout do novodobého snobismu podle posledních trendů vyžaduje mnohem větší rafinovanost!
Bio-snob
bio bavlny pere samozřejmě v bio prášku, doma má zhruba deset různých nádob na tříděný odpad a citelnou část svého příjmu věnuje na záchranu velrybí populace. V obchodě ignoruje veškeré pochutiny, na nichž se neskví obří nápis bio (do obyčejného obchodu však vkročí jen v nejvyšší nouzi, například v případě, že mu právě došlo naklíčené mungo – jinak ze všeho nejradši nakupuje ve zdravých potravinách nebo ve fair-trade obchůdku). Na nesmělou zmínku, že jste na služební cestu vyrazili autem, reaguje zdviženým obočím a vyčítavou připomínkou typu: „A to ti vážně nevadí, jakou uhlíkovou stopu necháváš na téhle planetě?“ Přivádí vás k šílenství věčnými poznámkami na téma, kolik chemických škodlivin obsahuje vaše barva na vlasy, oběd, který máte právě na talíři, nebo vzduch, který dýcháte.
Jak na něj:
Nechte se od něj v něčem inspirovat, ‚ekoterorista‘ totiž často překypuje bohulibými nápady a vyzařuje pozitivní energii. Pokud vás však začne zahrnovat litaniemi o vaší bezohlednosti k životnímu prostředí, zarazte ho hned na začátku. Vysvětlete mu, že se o ochranu přírody staráte způsobem, který vy sami považujete za smysluplný, a že nikomu nehodláte skládat účty.
Gurmán fanatik
Hájemstvím moderního gurmánského snoba už nejsou výhradně luxusní restaurace (v každé z nich se najde nějaký detail, který mu NESNESITELNĚ vadí), jako spíš jeho vlastní kuchyně. V ní si pak (samozřejmě z prvotřídních ingrediencí) vytváří dokonalá kulinářská veledíla přesně podle originálních receptů. Dokonale se orientuje v orientální kuchyni a s kokosovým mlékem zachází s udivující samozřejmostí. Zároveň je na slovo vzatým odborníkem přes italské speciality a ke snídani akceptuje pouze vlastnoručně upečené či (v krajním případě) z Francie dovezené pečivo.
Jak na něj:
Když vás pozve na večeři, vaše chuťové buňky čeká nebeský zážitek. Pokud však některou z lahůdek budete chtít zkombinovat s potravinou, která se k ní dle gurmánského desatera nehodí, nebo se dopustíte jiného kulinářského prohřešku, váš hostitel vás doslova probodne pohledem. Vysvětlete mu, že si jeho znalostí a umu vážíte, ale že máte dokonalý požitek z jídla spojený především s příjemnou atmosférou. A k ní patří i svoboda sem tam se dle vlastního uvážení prohřešit proti zásadám zkušených kulinárních znalců.
Zběsilý cestovatel
Severní Afriku procestoval na prvním stupni základní školy a jihovýchodní Asii zná jako své boty (nebo spíš pohorky!). Miluje nepřístupná místa, kde se teploty pohybují buď padesát stupňů pod nebo nad nulou, a k smrti rád dává k dobru svoje zážitky z cest. Jediné pořádné hory jsou podle něj ‚osmitisícovky‘, za svého nejlepšího kamaráda považuje domorodého šerpu z Himálají. Takové jsou základní poznávací znaky zapáleného cestovatele dobrodruha. Vedle něj se však nezávisle vyvinula i zjemnělá odrůda cestovatelského snoba, který každou volnou chvíli tráví v pětihvězdičkových hotelích, jež jsou pár metrů od exotické pláže s bílým pískem. Jedno však mají oba dva druhy posedlých cestovatelů společné – nad vaší dovolenou na chalupě poblíž jihočeského rybníka opovržlivě ohrnují nos a při každé příležitosti se vás s lehkým despektem vyptávají, kdy konečně hodláte podniknout nějakou ‚pořádnou cestu‘.
Jak na něj:
Horlivý cestovatel s vypravěčským talentem bývá výborným parťákem na dlouhé zimní večery, jeho historka z posledního výletu se totiž nezřídka protáhne na čtyři a půl hodiny. Časem vám však zpravidla začne naznačovat, že váš život není a nebude kompletní bez cesty do tropického pralesa či sibiřské tajgy. Odpálkujte ho větou, že je pro vás hlavní váš vnitřní zážitek z cestování. A ten si můžete klidně pořídit i v českých luzích a hájích.