Zjistili jsme, jak odlišíte dobrého kadeřníka od špatného, proč byste se mu neměla příliš svěřovat a jak to, že je průšvih, když vám někdo po návštěvě salonu pochválí melír.
Připravila: Zdenka Tomis
Dobrý kadeřník ví, že je především kadeřník a ne psycholog. Neměl by tedy dovolit, aby se mu klient pravidelně svěřoval se svým soukromým životem a vztahy. Může ho vyslechnout, ale plést do jeho života by se neměl,“ říká jedna z nejlepších českých kadeřnic Jana Burdová, která se už třikrát stala českým Kadeřníkem roku, ovšem doma má ještě dalších čtrnáct sošek za umístění v dalších kategoriích a prestižních soutěžích. Setkali jsme se s ní při vyhlašování nominací letošního ročníku soutěže Kadeřník roku, nebo chcete-li Czech&Slovak Hairdressing Awards, a prozradila nám mimo jiné i to, jaké jsou současné trendy, jak tyto trendy vznikají a komu vlastně svěřuje svoji krásnou bohatou hřívu.
Jakou nejčastější chybu děláme v péči o vlasy?
Ženy se většinou zaměřují hlavně na střih a barvu a základní péče je pro ně až na třetím místě. Snažím se to otočit, aby na prvním místě byla péče a pak teprve to ostatní. Vždyť proč se nám líbí vlasy Francouzek nebo Italek či vlasy z reklamních fotografií? Protože je všechny spojují zdravé vlasy. Na nich se pozná celkové zdraví člověka a to je to, co nás přitahuje, nikoli barva nebo střih. Proto bychom vlasy měli vnímat jako součást těla, jako orgán, ne jako šaty. A to se snažím učit nejen klienty, ale i kolegy.
Jakou nejčastější chybu naopak dělají kadeřníci?
Úplně stejnou. Podceňují péči. Často svým nevzděláním a malou zkušeností poškodí vlas, což je ten největší zločin. Patří sem i slepé následování trendů. Rozzlobí mě, když někteří kolegové udělají účes, ze kterého víc vycházejí oni sami než osobnost klienta, o kterého pečují. Trend je fajn, ale nesmí se naroubovat na hlavu komukoliv tak, jak je, protože klient pak nemá šanci se s takovým vzhledem identifikovat. Střih i barva musí vždycky vycházet z osobnosti nositelky nebo nositele, aby se se svými vlasy dobře cítil.
Když za vámi přijdu s tím, že chci ostříhat na krátko a ještě obarvit na blond, v čemž bych vypadala otřesně, jakým způsobem mi to vymluvíte?
Musím přijít na to, kde se vzalo přání nebo touha vypadat zrovna takhle. Když zjistím, co se vám na tom líbí, můžu zvolený účes upravit nebo pozměnit tak, aby vám slušel. Není pravda, že kaž dému sluší jen jediná věc a ve všem ostatním vypadá špatně, to je mýtus. Každý střih se dá nějak přizpůsobit. Navíc kvůli různým životním změnám někdy toužíme vlasy zkrátit, obarvit, nebo naopak nechat narůst. Pokud to v tu chvíli je to, v čem se cítíme nejlépe, stojí za to do toho jít.
Jako jedna z nejúspěšnějších českých kadeřnic si jistě pečlivě vybíráte, komu svěříte svoje vlasy. Kdo se vám o ně stará?
Právě, že nikdo. (směje se) Pokud bych si měla vybrat, musím do zahraničí za mými trenéry, kteří mě učí stříhat. Tam vím, že mohu být v klidu. Ale protože na tohle nemám čas, většinou to řeším v rámci salonu s mými mladšími kolegy. Snaží se mi maximálně přizpůsobit, ale jsou to mladí lidé, takže mají své rezervy.
Takže sedíte, koukáte jim pod ruce a radíte, co mají dělat?
Přesně tak. Čímž je samozřejmě ještě znervózním... Jde o to, že zkušení střihači mají dokonale zvládnutou techniku a stavbu střihu. Když vás ostříhají, účes vydrží třeba tři, čtyři měsíce, aniž by potřeboval další údržbu. Vidím to na svém partnerovi. Když ho ostříhám já, účes může růst a růst a pořád vypadá dobře. Když ho ostříhá někdo jiný, vypadá dobře týden a pak to začne někde trčet.
Ale přece i další čeští kadeřníci se učí u zahraničních profesionálů…
Mých sedmnáct sošek vychází především ze zkušeností. Dělám tuhle práci už dvacet let. A právě zkušenost je v tomhle odvětví rozhodující. Každý rok praxe je hodně znát. Když se vrátím v historii o deset let zpět, vůbec nemůžu srovnat svoji techniku střihu, která se za tu dobu velmi vybrousila.
