2. Část - (Můj Němec MI (NE)ROZUMÍ?)
Když se rozhodnete vyjít svému milostnému osudu naproti a pustíte se do hledání životního partnera, připravte se na dvě zásadní věci. Musíte se obrnit železnou trpělivostí, protože začátky jsou kruté. A za druhé ve vlastním zájmu vyzkoušejte všechny formy seznamek. A když říkám všechny, tak myslím opravdu VŠECHNY!
Text: Eva Finsterlová
Tedy i ty, které by vás za normálních okolností nenapadly ani v nejzoufalejších chvílích vašeho plonkového života. „Moje známá má mezinárodní seznamku,“ hlásí mi kolegyně. „Nechceš to zkusit?“ Chvíli váhám, ale nakonec, proč se limitovat jen na české Honzíky? Trochu mě sice znepokojuje fakt, že dotyčná agentura sídlí ve Švýcarsku a zaměřuje se na seznámení Češek a Slovenek s muži z německy mluvících zemí (německy jsem nemluvila snad od střední školy), ale to prý vůbec nevadí, protože většina jejich klientů plynně speakuje anglicky. Souhlasím tedy a domlouvám si kafe s majitelkou agentury RENA. Potom, co jsem už absolvovala několik schůzek s muži z internetu, po nichž jsem většinou pocítila tak nanejvýš touhu vstoupit do kláštera či si naordinovat doživotní celibát, nemám co ztratit.
Muži chtějí půvab, ženy peníze
Povídání s Renatou Vlachovou, zakladatelkou seznamky RENA, probíhá ve velmi přátelském duchu a utvrzuje mě v tom, že láska je i v dnešní uspěchané a materialisticky protěžované době vzácnost, která se stává čím dál větším nedostatkovým ‚zbožím‘. Sympatická dáma to vycítila už po revoluci, kdy začala do Švýcarska jezdit za svou provdanou kamarádkou. „Tehdy se mě její známí muži ptali, jestli neznám nějaké nezadané ženy v Československu, a nás tak s kamarádkou napadlo, že bychom si mohly založit seznamku,“ vzpomíná podnikavá Češka. Od té doby se seznamce věnuje naplno a působnost agentury se rozšířila také na Německo a Rakousko. Ženy jsou přitom opět ve výhodě. Registraci mají totiž na rozdíl od mužů zcela zdarma. Jedinou podmínkou je slušná znalost němčiny nebo angličtiny. Veškeré výlohy spojené s letenkami, ubytováním a pozváním do restaurace hradí muži. Zajímá mě typický profil klientů, kteří služby seznamky vyhledávají. „Většina z nich jsou úspěšní, vzdělaní a finančně dobře zajištění muži po čtyřicítce,“ vypočítává Renata Vlachová.
Třicítky jsou v kurzu
Nikoho asi nepřekvapí, že především poslední jmenované kritérium je to, čemu ženy přikládají při hledání partnera obzvláště velký význam. A ani požadavky Švýcarů, Němců a Rakušanů se příliš neliší od těch českých. „Největší zájem je o štíhlé a bezdětné ženy,“ shrnuje Renata, ale dodává, že zdaleka bez šancí nejsou ani rozvedené nebo svobodné maminky. Jen v otázce věku jsou cizinci o něco rozumnější. Zatímco čeští lovci všech věkových kategorií i rodinného stavu div neohrnují nad třicátnicemi nos, mezi cizinci jsou třicítky naopak v kurzu. „Vědí, že to bývají ženy, které už mají pevně stanovené životní priority, umějí se dobře oblékat, jsou vzdělané a seznámení myslí vážně,“ říká Renata Vlachová. Jinak řečeno, cizinci vědí, že u třicetileté ženy se už zpravidla nemusejí bát, že by s nimi jeden den nadšeně plánovala budoucnost a druhý den přišla s tím, že se na rodinu zatím necítí, protože ještě nestihla cestu kolem světa nebo let do vesmíru. „Zájem je o ženy do čtyřiceti let, aby ještě mohly mít děti. Většina z těch mužů byla doposud natolik pohlcena prací a svou kariérou, že si ještě nestihli založit rodinu,“ vysvětluje Renata a v zápětí se mě zeptá, jestli i já plánuju děti. Když odpovím kladně, je mi jasné, že už v hlavě pilně listuje svým seznamem vhodných kandidátů. „Vlastně bych už pro vás někoho měla. Je to Němec, mluví plynně anglicky a přiletí do Prahy už tento víkend na schůzku s jinou ženou. Jistě by vás ale rád poznal, splňujete všechny jeho požadavky,“ hází mi Renata udičku. A já souhlasím. Nakonec, warum nicht?
Rande na zkoušku
Renata pracuje rychlostí blesku. Ještě než ten den stihnu vyplnit profil a zaslat jí dvě své fotografie, dostanu od ní mailem foto a profil Alexandra z Frankfurtu. 46letý finančník chce ale nejprve ujištění, že jsem nekuřačka. Kuřačku by totiž v žádném případě nechtěl. On o sobě v profilu na oplátku prozrazuje, že je věrný, rodinný typ, pracovitý, romantický, pořádkumilovný a velmi rád vaří! Při pohledu na jedinou jeho fotografii je mi jasné, že o lásku na první pohled z mé strany určitě nepůjde. Do detailu vystajlovaný Alexander s přehazovačkou není můj typ, ale držím se zkušenosti, že fotografie zkreslují, a schůzku potvrzuji. Druhý den odpoledne mi podle domluvy Alexander volá. Mluví anglicky s extrémně silným německým přízvukem a rázným hlasem, který mi popravdě příliš moc nelahodí. Seznam otázek si bezpochyby předem pečlivě připravil. Zajímá ho, jestli už jsem byla v Německu, ale ze všeho nejvíc mu imponuje moje práce, o které prohlásí, že to musí být DREAM JOB! Je pátek a máme se sejít v neděli dopoledne. Hned druhý den ráno mi však Alex volá, že už je v Praze a chtěl by se vidět co nejdříve. Nejsem z toho nadšená, přesto nakonec souhlasím, že se sejdeme ještě ten den v šest odpoledne. V plánu je večeře, a tak na schůzku vyrážím ve vysokých lodičkách a v elegantních šatech. Zato Alexander si hlavu s oblékáním tentokrát asi příliš nelámal! Stojí před Palladiem v džínách, véčkovém svetru a s cestovní brašnou na rameni. Chlapíkovi z fotky, kterému ladil i řemínek hodinek s logem na košili, se příliš nepodobá, zato však působí mnohem štíhleji. Nejdříve si dáme kafe ve Starbucksu a poté mě Alexander pozve na večeři do své oblíbené restaurace na Starém Městě. V Praze už to celkem dobře zná a v centru se skvěle orientuje. Stále si mě prohlíží a od začátku mě zahrnuje tak velkými komplimenty, že mě občas přivádí do rozpaků. Několikrát mi chválí šaty i boty, protože prý působí velmi žensky a to má moc rád! Taky mi děkuje, že jsem souhlasila s tak rychlou změnou schůzky. Žena, se kterou se měl potkat dnes v poledne, se totiž vůbec neukázala. „A neobtěžovala se ani omluvit!“ poznamená káravě na její účet. Díky mně má prý ale zase dobrou náladu. „Třeba to byl osud!“ přemýšlí nahlas...
Slovanské typy frčí
Když se zajímám, proč si hledá partnerku v Česku a na Slovensku, odpovídá, že se mu ženy od nás vždy velmi líbily. Slabost však přiznává také pro Rusky, přičemž na rande přes jinou agenturu letěl už i do Moskvy. „Bylo to ale velké zklamání,“ přiznává v zápětí. „Ta žena vypadala na fotkách jako modelka! Ale pak? Nepoznal jsem ji! Když navíc otevřela pusu, měl jsem pocit, že nebyla snad 10 let u zubaře!“ postěžoval si Alex. Důvod, proč se doposud neoženil a nezaložil rodinu, vysvětluje tak, že se donedávna ještě nepovažoval za příliš dobrou partii. Už pár let má ale skvěle placenou práci u zahraniční banky a brzy se stěhuje do zbrusu nového luxusního bytu v centru města. „Teď už bych si ženu a děti mohl dovolit,“ prohodí, pozvedne husté obočí a významně se mi zadívá do očí. A neztrácí čas! Ptá se mě, jak to vidím do budoucna. Především chce vědět, kdy se plánuju začít učit němčinu (i když tu prý pochytím velmi rychle, když spolu budeme mluvit každý den). Taky ho zajímá, kolik dětí bych chtěla mít a jestli by se mi líbilo být spíš ženou v domácnosti, nebo chci nadále pracovat. Jemu by prý nevadilo ani jedno, je totiž velmi moderní. A já vlastně můžu psát z domu. To je skvělé!
Obléknu tě v Paříži
Zírám jako blázen. Zato Alexander se dostává do formy. Vyzvídá, jestli jsem už někdy byla v Paříži. On tam totiž každý týden pracovně létá. „Skvěle se tam nakupuje, to by se ti líbilo! Máš konfekční velikost 36, viď? Nevadí ti, když ti muž kupuje šaty? Já partnerce strašně rád vybírám šaty!“ Začíná mi růst hořkost v ústech, zato Alexander má chuť na sladké a přemlouvá mě ještě k dezertu. „Sladkou tečku, JA?“ Vesměs ale s Alexandrem nemáme naprosto nic společného. Volný čas tráví většinou doma v pohodlí nebo v restauracích, o přátelích nemluví (má vůbec nějaké?) a fitness si představuje tak, že si před spaním udělá několik sedů lehů. Jeho organizovanost, plánování a preciznost je obdivuhodná a (pro mě) děsivá zároveň. Postrádám u něj jakousi spontánnost, víc radosti ze života a méně kritiky k okolí. Při loučení se dovoluje, jestli mi může brzy zavolat, i když mi dává najevo zklamání, protože počítal s tím, že spolu strávíme i celou neděli.
Dej mi šanci. Budeš se mít jako princezna!
Hned v pondělí se mě Renata v mailu ptá, jaký jsem z Alexandra měla pocit. Jeho reakce na mne byla prý velice pozitivní. Popravdě tedy odepisuji, že Alexandra sice považuji za velkorysého člověka a velkého gentlemana, ale jiskra z mé strany zkrátka nepřeskočila. Renata je skvělá a souhlasí, že to Alexovi citlivě přetlumočí. Později od ní dostanu zprávu, že můj ctitel byl velmi zklamaný, nosil by mě prý na rukou! Ale snad to pochopil. Ulevilo se mi. Ruku na srdce, kopačky se nedávají snadno v žádném věku. To jsme ovšem s Renatou Alexandra podcenily! Hned druhý den ráno mi zvoní mobil se skrytým číslem. Sotva se ohlásím, ozve se Alexův ostrý, zjevně rozrušený hlas. Zprvu předstírá, že s Renatou ještě nemluvil, a chce vědět, jestli se uvidíme. „Proč ne? Já to nechápu, vždyť jsme si tak skvěle rozuměli!“ diví se zklamaně, a tak mu slibuju, že později napíšu. Odpoledne mu tedy košem dávám ještě jednou, tentokrát elektronicky, zato se vší možnou úctou i citem. Jeho odpověď nicméně předčí všechna moje očekávání.
„Neměla bys mě soudit jen z jednoho úhlu,“ naléhá. A pokud si prý myslím, že je ALESPOŇ hodný člověk, pak bych mu ještě měla dát šanci. „Dovol mi ukázat ti, že s tebou budu jednat jako s princeznou a budu ti věnovat celou svou pozornost,“ nevzdává se. Zato já už vzdávám jakékoli argumenty a neodpovídám...
„Jen počkej! Tak za padesát let!“ hubuje mě moje matka. „Až budeš sedět na rozvrzané židli v domově důchodců a štrikovat si ponožky! Tam si ještě ráda vzpomeneš, jak ses mohla mít v Německu dobře!“ A možná má pravdu. Ale neměla by romantika umřít jako poslední? Snad ještě není všem seznamovacím dnům konec... ♥