Popřáli jsme si o Silvestru vše nejlepší a hned nás v žaludku svrbělo. Totiž, je toho tolik, co je potřeba zařídit v Novém roce?! Třeba bychom se mohli celí změnit. Od základu. Nebo se na to vykašlat, dokud je čas.
Text: Kristina Kitti Nedvědová
Po Vánocích, které většinou utečou jak lusknutí prstu, na stane v našich nitrech podivné prázdno. Často slýchám (i sama od sebe), jak by se v tom lednu hezky slavily Vánoce znovu! S klidnou hlavou, se sněhem, který napadne vždy až pár dní po Štědrém večeru. Procházíme se po bytech, domech a pokojích, prohlížíme si vánoční výzdobu a zapínáme osvětlení na stromečku ještě v únoru. Nostalgie a melancholie nás zcela ovládá a ptáme se jen na jedno: Co nás letos čeká? S trochou štěstí ten další rok přežijeme. To je, myslím, přínosné si hned takhle uvědomit na začátek. Život sám o sobě, bez nemocí a úrazů, je poměrně vzácná záležitost. Neměli bychom si ho úplně kazit přáními, která jsou zcela nesplnitelná. Vše kolem nás nasvědčuje tomu, že Planeta asi brzo zanikne. Ládydá! Že se buď pobijeme, nebo už nebude žádný tuňák, či snad med. Letos oblohou proletěla kometa, což se v našich lidských dějinách odehrálo vždy, když nás čekala velká bitva. Tak Sýrie o sobě dává docela vědět, Korea se také snaží, stejně jako mnoho dalších zemí.
My uprostřed Evropy máme také své problémy, jako vládu nebo nezaměstnanost, ale jako kdyby ten Praotec Čech věděl, že jsme trochu ignoranti, omezil naši zem na prostor, kde by mohlo vzniknout území nevědomí – takové informační vakuum. V poslední době mám totiž pocit, že lidé kolem mě se po ulicích plouží tak nějak bez nálady. Že z nich mizí klid a pohoda, že přibývají starosti o to, jak vůbec přežít. Vyrovnává se životní úroveň ‚odspoda‘, takže teď si všichni můžeme podat ruce. Na nic nemáme! Ale na druhou stranu, no a co? Možná totiž nastává čas pro rodinu, nebo kuráž. Tím nechci říct, že rodina nepotřebuje značnou dávku kuráže, ale stejně jako tomu bylo kdysi v komunismu, je tu nová situace, která velí se buď vrátit ke kořenům, nebo je úplně přetrhat a utéct. Generace před námi tu druhou možnost neměla, respektive neměla ji tak jednoduchou jako my. A mít dítě, založit rodinu byl takový standard místo kariéry, dneska je to jeden z nejodvážnějších kroků, které můžeme v našem státě udělat.
A tak tu máme mnoho těch, co hledají uplatnění mimo naši zemi, a mnoho těch, kteří našli zalíbení v rodinných hodnotách. Tak proč by nemohl být tento nový rok o nějaké rekapitulaci toho, kdo jsme a co s námi? Evidentně je to potřeba, protože vše kolem nás nasvědčuje tomu, že se k této otázce budeme muset každý vyjádřit sám za sebe. Lidstvo prožívá krizi a bude se muset znovu nadechnout, otázka je, zda bude čeho.
Na druhou stranu, konečně poletíme na Mars! Což mi už přijde jako naplňování všech sci-fi scénářů, které lidstvo jak v literatuře, tak ve filmu vymyslelo. Inu uvidíme, jak to s námi dopadne. A koho na Marsu potkáme?
Suma sumárum, nemá cenu se mučit předsevzetími, které nás budou jen stresovat. V kontextu světa a jeho problémů jsou naše kila navíc po svátcích to nejmenší, co se ‚musí‘ řešit. Spíš by si každý měl srovnat to svoje ‚uvnitř‘. Pokusit se najít rovnováhu ve světě, který už žádnou nemá.
Z chaosu to začalo a jen těžko se v tom všem udělá pořádek. Tudíž, přeji hezký duševně klidný rok.