Martinu Škodovi nepřezdívají český Jamie Oliver pro nic za nic. v 17 letech vydal svou první kuchařku, která se stala třetí nejlepší kuchařskou prvotinou světa.
Text: ADÉLA HÁLKOVÁ
Po roce od vydání Martin stále vaří, směje se na nás ze stránek módních a jiných časopisů a hodlá ‚dát na zadek‘ všem kuchařským hvězdám televizních obrazovek – alespoň tak bych to řekla já! S usměvavým, učesaným/ neučesaným, výstředně oblečeným mladíkem, který mluví rychleji, nežli já myslím, jsme se s plnou pusou bavili nejen o jídle. Potkali jsme se v malé kavárně na pražské Letné. Martin zrovna přiběhl z focení, mluvil už od dveří, dal mi pusu na tvář (nevidíme se poprvé), pochválil výběr nápojů a objednal si bílé víno – už totiž může! „Alkoholu se u vaření prostě nevyhneš! I kdybych chtěl respektovat zákony sebevíc, v gastronomii jsem jezdil na červenou. Jak bych udělal líčka na víně nebo kuře na pivě, aniž bych si loknul?“ tak začíná náš rozhovor, a to jsem se jídlu chtěla vyhnout!
Řekni, co tě poslední dobou nejvíce zaměstnává?
Asi cestování – musím totiž přejíždět kvůli různým gastro aktivitám z místa na místo. Mimo to také chodím na celkem náročnou školu, takže když spojím tyto dvě činnosti, moc volného času mi už nezbývá, ale baví mě to, což je asi to nejpodstatnější. A abych byl trochu konkrétnější, nejvíce zabrat mi asi teď dává příprava TV pořadu, který by měl, pokud vše dobře půjde, brzy začít reálně vznikat. Jsem na to zvědavý, protože je to další výzva, a opět chci, aby tam byla nějaká přidaná hodnota stejně jako u mojí kuchařky.
A jaký by ten pořad měl být?
Doufám, že ve spoustě věcí odlišný od ostatních, protože dnes to je asi jediná šance, jak uspět. Chtěl bych, aby byl mladý, progresivní a plný nápadů. Zároveň bych rád i nadále prezentoval stále stejný přístup k vaření, doplněný o pár bonusů.
Kdyby sis měl otevřít restauraci, jaká by byla?
Věřím, že pro lidi příjemná a s dobrým jídlem. Možná, že řešení interiéru se zdá jako banalita, ale pro mě je to naprostý základ. Pokud totiž mám jíst někde, kde už předem vím, že se nebudu cítit uvolněně, většinou to má vliv na můj celkový názor na daný podnik. Chtěl bych prostor, který rozhodně bude navrhovat architekt, bude prosvětlený, ideálně na klidnějším místě a s přirozeným, na nic si nehrajícím vizuálem.
Jaký je tvůj poslední opravdu úžasný gastronomický zážitek?
Normálně na tenhle typ otázky úplně nedokážu odpovědět, ale zrovna dneska máš štěstí, poněvadž jsem včera měl setkání v jednom pražském podniku a dal jsem si topinamburový krém se zauzenými kachními prsíčky, který opravdu stál za to!
Chodíš oblékaný jinak než tvoji vrstevníci (pozn. Red.: Vždy ležérní, vždy provokativní. Boty, které nosí mladý Škoda, uvidíte na jednom teenagerovi z tisíce!), co si myslíš o Češích a módě, jak a kde se rád oblékáš?
Nevím, jestli úplně jinak, ani mi o to totiž nejde. Prostě se oblékám tak, jak se mi líbí a v čem se cítím dobře. Preferuji hlavně tmavší barvy – černá je asi moje vůbec nejoblíbenější, jde totiž ke všemu. Je ale pravda, že v některých situacích si černé oblečení vzít nemůžu, protože to nepůsobí obře. Třeba v takové televizi to člověku na obrazovce může v určitých situacích ubírat pěknou dávku energie. Jinak si nemyslím, že by se Češi špatně oblékali, ale jsou tu stále velké rozdíly v tom, jak lidi některé věci vnímají – třeba když je někdo oblečený zrovna v té černé, spousta lidí si to má následně tendenci spojovat s nějakým emo nebo gothic stylem, což je naprostá blbost. Myslím si, že jde hlavně o to, umět oblečení kombinovat – já třeba nenakupuji v nějakých luxusních krámech, ale kombinuji věci z různých míst.
Jaká móda se ti líbí na dívkách?
To nedokážu úplně popsat, protože na holkách v první řadě určitě nesleduji to, co mají zrovna na sobě. Samozřejmě, že když mám radši tmavší barvy, asi se mi budou líbit i u dívek, není to však žádná podmínka.
Čím dál více mužů se chopilo vařečky a rádo vaří, čím si myslíš, že to je?
Možná zjistili, že tam je určitý potenciál, jak se někomu zalíbit, a i když to zní spíše jako klišé, něco pravdy na tom podle mě bude. Celkově se zájem lidí o jídlo stále zvedá, takže to nejspíš je součást přirozeného vývoje. Navíc i v různých médiích se objevuje více chlapů, kteří vaří, což ty ostatní může také nějak ‚motivovat‘.
Nesluší nám to v kuchyni přece jenom více?
Tak to rozhodně – a nejen v kuchyni! Ale i tak bych tam nechal nám mužům nějaký prostor. Není lepší jenom se koukat, odpočívat a vychutnávat si dobré jídlo, které vám připravíme?
To je! Jen aby některé ženy nezemřely hlady... Tvojí inspirací v dětství a jistě i teď je Jamie Oliver, inspirují tě i nějaké ženy?
No, rozhodně! Všechny, co svoji práci dělají naplno a dají jí ještě něco navíc – tedy kousek sebe. Myslím si, že když se někdo své práci oddá a nebere ji jenom jako práci (tedy nedělá ji jen pro peníze), ale jako něco, co ho baví, jedině tak může dosáhnout úspěchu – a všichni tito lidé mě inspirují.
Doplň, prosím: Chtěl bych být...
...Stále takový, jaký jsem v tom, jak se chovám, ale nebýt spokojen s tím, jak dobře věci dělám, protože vždycky je šance se posouvat dál a zlepšovat. Asi právě jedině tím, že si budu klást vysoké a stále další cíle, mám totiž šanci to někam dotáhnout. I v budoucnu bych se chtěl věnovat tomu, co dělám – prezentovat lidem gastronomii svojí, v něčem třeba trochu odlišnou, ale hlavně přirozenou formou.
Čemu ses naposledy zasmál?
Kamarádům ze školy, když hráli španělské divadlo.