Důležité je, jak se člověk cítí.
Já se cítím dobře, přestal jsem kouřit a to všem doporučuju! Celý život jsem si myslel, že to nejde, že je to hrozně těžký, není to pravda. Na Silvestra jsem mrznul venku, díval jsem se dovnitř, jak mě rodina pomlouvá, že nemám vůli, a najednou jsem v té tmě v sobě nahmatal vypínač, ten jsem sepnul – a v tu chvíli jsem věděl, že už to nevezmu do pusy!
Ani práska?
Ani práska, měl jsem elektronickou cigaretu, ale to je pro mě technicky dost obtížný, všechny ty lahvičky... Teď už to je rok a půl! Přibral jsem, to je pravda, ale to je mi jedno. Jsem rád, že jsem se k tomu rozhodnutí odhodlal.
A co role otce, máte dvě dcery...
Teď je to role náročná. Vědí to všichni, puberta je u děvčat rizikové období, jedno z těch nejděsivějších pro mužské. Jsou situace, kdy je to peklo, ony za to nemůžou, ale já to asi špatně chápu, protože jsem žádnou pubertu neměl – ten puberťák ve mně setrvává a asi se mnou i zůstane do konce mých dnů. Ale to u chlapů tak bývá. U holek to ale tak nejde, už jen z fyziologických důvodů. Najednou je z dítěte, které si hraje s panenkama a dívá se na Harryho Pottera, slečna. Tak to respektuju, že pro ně je to těžší než pro mě...
Vy jste s manželkou Simonou Vrbickou už strašně dlouho, co pro vás po těch letech znamená fajn manželství?
Třicet let. Moji rodiče spolu chodili už od gymnaziálních let a tam zafungoval vzor, marná sláva. Co to přináší? Logicky to někdy zaskřípe, ale na druhou stranu, pokud jsou s tím oba smíření, je to vyvážené pocitem obrovské jistoty. Probouzet se ráno s tím, že máme nějakou krizi, že se na nás valí průsery – právníci, nějaké nevěry... Chci žít celý život v pochybnostech, v nejistotách? Ne! Tak si prostě na druhou stranu váhy dám fakt, že se něčeho vzdám, ale to, co mi to přinese, i mé rodině, bude vždycky víc než pocit momentálního uspokojení. Pro mě je lepší se přiklonit na stranu jistoty, zabezpečit pocit rodiny, že je všechno, jak má být, i když to tak ne vždycky je, ale neznám stoprocentně harmonické manželství. To je nesmysl, je to jako bejvalej komunista – věc, která neexistuje. Všem doporučuju určit si cíl a vydržet, vidím spousty rozvedených párů, opuštěných dětí, které jsou nešťastné. Já si nedovedu představit, že bych si děti půjčoval na víkend, to mě fakt děsí!
Co máte na své ženě po třiceti letech nejradši, čeho si nejvíce vážíte?
Ona je držák, nevím, jak to říct, je to absolutní pilíř rodiny. Vzájemný respekt nás vede k tomu, že se chováme rozumně, a i když nás na sobě štve spousta věcí, jako všechny, tak pořád klady hodně převyšují. Vážím si toho, že je konzistentní, že není povrchní. Je jí jedno, jestli má mobil ten nebo ten, má dobře srovnaný priority, miluje zvířata (Přibíhá Vaškův pes. „Prostě nedělá kraviny, viď, Amálko?“)
Co vás v poslední době nejvíc zaměstnává?
Shakespearovské slavnosti. Ve Snu noci svatojánské hraju jednoho ze třech řemeslníků – Píšťalu, hlavně se tam ale vyblbnu na piano! Kopta po třiceti letech v Semaforu najednou v takových avantgardních kostýmech na Hradě, je to legrace. Ale strašně mě to baví, je to zase nová zkušenost.
Čím jste si naposledy udělal radost?
Vím! Podařilo se nám na poslední chvíli sehnat zájezd na místo, které celá rodina zbožňuje! Takže se těším na týden u moře s holkama, k tomu se upínám, vybavím si vůně toho ostrova...