Akce-reakce!
Na swingers klub Paradiso jsem dostala doporučení od přátel. V pondělí jsem si domluvila schůzku s majiteli. Petra a Michael byli velmi milí, s lehkostí zodpověděli všechny mé dotazy a provedli mě po klubu, krásném klubu! Tohle mi ale nestačilo, jakmile jsem na vlastní oči viděla, že jsou to lidé jako já, lidé, na něž se budu usmívat stejně upřímně v bance jako tady, bylo vymalováno. „Další swingers je ve středu, od 11 hodin dopoledne, lidé chodí do 13 hodin, pak pouštíme jen výjimečně.“ Dva dny před uzávěrkou, bezva! Jednu výhodu to ale mělo, nestihla mě zachvátit panika.
Na den návštěvy klubu jsem si vzala ‚volno‘, jedenáctá dopolední nahrává profesím na volné noze (a také vysoce postaveným manažerům!). První věc, kterou jsem jako každá žena začala řešit – co na sebe? I když mě Petra uklidňovala, že jsme přeci jen v Čechách, kde to nikdo bohužel neřeší, přesto mi říkala, že v kostýmu cat woman se škraboškou se zde nebudu cítit dobře. Jednoduché černé šaty – nechci být v žádném případě výstřední jako jindy. Byla jsem upozorněna, že ve středu chodí lidé ‚starší‘. Budu zde tedy jedna z nejmladších, už tím budu vyčnívat. Šedé krajkové prádlo. Červené a černé mluví samo za sebe, bílé nenosím, jiné nemám, během minuty bylo jasno!
Teď jsem byla sice oblečená, ale osamocená reportérka. Partner na akci jít odmítnul, není to jeho styl, dal mi však jasné instrukce. Jeho rozhodnutí hodnotím kladně, vím, že by se na jeho/můj! velký úd ženy slétly jako včely na lízátko! Kamarádi? Kamarádky? Polovina těhotné, druhá půlka bez koulí. Kolegyně? Ano! Jedna už skoro šla, ale... Omlouvá ji to, že mi dala instrukce předem. (Je to divoška!)
Lázně pro duši i tělo
Hladová, dorazila jsem k zeleným vratům. Ve stejnou chvíli jako pár kolem čtyřicítky. „Dlouho jste tu nebyli“ přivítal je Michael, který už mi byl také známý. Na zahrádce seděla dvojice (ve věku cca 65 let!) v síťovaných nátělnících – ještě jedna taková a odcházím! Přišla jsem jako jedna z prvních. Kopla jsem do sebe welcome drink a usadila jsem se na bar. Slunce nepříjemně svítilo, zvolila jsem tedy přítmí vnitřních prostor. Prošla jsem si nápojový lístek, prohodila pár slov s Petrou, hodila jsem nohu přes nohu, pak jsem je vystřídala a po rameni mě pohladil Radim. Nechceš si k nám sednout? Chci! – Někdy sama nad sebou žasnu. Chyba začátečníka – „Dobrý den.“ Tak to se skutečně nehodilo, ale tak nějak to ve mně evokovalo říct: „Dobrý večer.“ Radimovi a Lence bylo kolem pětačtyřiceti, byli úžasně milí, řekli jsme si toho o sobě možná i víc, než jsme čekali. Byla to naprosto normální konverzace, nikoliv o roubících a močení ve stoje! Nebyli partneři, ale swingers milenci, oba měli své protějšky doma. Sem si chodili léčit tělo i duši. „Říkáme tomu, že jezdíme do lázní, tak třikrát do roka. Tady člověk opravdu vypne!“ usmíval se na mě Radim. Zatímco jsme si povídali, společenská místnost se naplnila.
Nevím, co jsem čekala?! Stádo obézních úchylů? Postupně přicházeli noví a noví lidé, krásné mladé páry, atraktivní muži v letech s doprovodem. Také starší páry zde byly, ale ty mi nepřísluší hodnotit. Když jsem si všimla, že se k nám do oázy klidu z vedlejší místnosti vracejí lidé nazí nebo s ručníkem, vybídla jsem svůj pár, ať se na mne neohlíží. Radim mě chytil za ruku a chtěl mi klub ukázat. Prošli jsme kolem sprch, vířivky, ghotic roomu, ‚kino sálu‘, až do místnosti, kde už se mnozí oddávali sexu. Skutečně někteří partneři zůstávali při sobě, povětšinou se ale měnili. Bylo zvláštní dívat se na lidi, se kterými jste si před chvílí povídali o dětech, jak najednou křičí rozkoší, div mě ten vrcholný gejzír nezasáhl do ramene. Muži se mne dotýkali, ženy se mne dotýkaly také. Víc jsem nemohla, sliby jsou někdy pěkně na nic!, a tak jsem se musela vytratit – trochu si vydechnout. Ono mít před očima porno life dělá s člověkem divy. Cestou k sushi mě oslovila krásná žena. „Jsi zde jen na kukačku?“ mile zašvitořila. Přiznala jsem se, že se snažím přijít na jiné, méně sexy myšlenky. Cítila jsem se tam skvěle! Vlastně mě to moc nepřekvapilo – žádná přetvářka, živočišné pudy, lidé, kteří vědí, co chtějí, ženy padesáti i stokilové, ale všechny žádoucí, připadala jsem si atraktivní jako nikdy! Milý pán mi v hromadné sprše umyl záda, jeho žena se postarala o ostatní partie. Na cestě domů, u skříněk, mě na vlasy políbil asi třicetiletý kluk s přítelkyní – „Tak třeba příště, srdíčko!“ Je to tak něžně perverzní! Odcházela jsem s úsměvem a mnohem větším sebevědomím – ještě to jde? Ano, asi je třeba léčit tělo i duši v lázních! ♥