Život jako sen
„Mým letošním největším sportovním cílem bylo celkové vítězství v seriálu světového poháru a samozřejmě co nejlepší umístění na mistrovství světa. Myslím, že se to povedlo,“ chválí si Jiří. „Světový pohár jsem opravdu vyhrál a na MS jsem získal dvě druhá místa. Vyhrál jsem i několik menších závodů mezi zdravými. Obrovským bonusem byla samozřejmě moje účast na slavné Tour de France. Jako první handicapovaný cyklista jsem dostal příležitost být oficiálním předjezdcem v jedenácté etapě, v časovce na 33 kilometrů. Byl to neuvěřitelný zážitek a jeden z nejkrásnějších splněných snů mé sportovní kariéry!“ Jiří Ježek přiznává, že kdyby se mu před lety úraz nestal, žil by dnes možná zcela šedý život obyčejného pražského chlapa. Neměl by prý zřejmě tolik síly a motivace, aby dokázal to, co má za sebou dnes. V čem ho jeho protéza omezuje? „Asi nikdy v životě se nebudu moci živit jako provazolezec v cirkusu. Jinak mě nic nenapadá,“ vtipkuje. Svůj handicap považuje paradoxně za dar, díky němuž žije život, který mu mnohdy připadá spíš jako sen. Ten doplňuje i jeho krásná manželka Soňa, která sama pochází z cyklistické rodiny. Cyklistice proto nejen rozumí, ale je i velkou fanynkou. „Vděčím jí za veškerou podporu a díky tomu za všechny své úspěchy. Je mojí největší motivací a máme spolu nádherný vztah. A samozřejmě mi strašně moc fandí, takže je radost pro ni vyhrávat.“
Nic není zadarmo
Všechny úspěchy jsou ale i po letech vykoupeny tvrdou dřinou, ve které Jiří nijak nepolevuje. „I pokud nezávodím, je základem dne trénink. Znamená to čtyři až šest hodin na kole. Každé ráno před snídaní pravidelně dvacet minut cvičím, abych trochu kompenzoval jednostranné zatížení z cyklistiky. Po tréninku se musím ještě chvíli věnovat strečinku nebo jiné formě aktivní regenerace. V ideálním případě bych si pak šel na hodinku zdřímnout, ale to se mi moc často nepoštěstí,“ popisuje svůj běžný denní program Jiří. Cyklistika je podle něj jeden z nejnáročnějších sportů právě kvůli tréninku. „Jezdím závodně již téměř dvacet let, a tak dobře vím, že v přípravě nejde nic ošidit. Na druhou stranu mám to štěstí, že mě trénovat baví, nedělá mi to problém. Vím, proč to dělám, a dokážu být na sebe hodně přísný. Laik by nevěřil, kolik času zaberou všechny aktivity kolem profesionálního sportu. Ale i tak je trénink a příprava vždycky na prvním místě,“ říká disciplinovaný sportovec, který nezanedbává ani péči o tělo. „Konkrétní tajemství tréninku před důležitým závodem spočívá spíš v odpočinku. Aktivní regenerace je nejmodernějším klíčem k úspěchu, proto odjíždím vždycky na dva týdny do lázní. Nejvíc se mi osvědčily Lázně Teplice na Bečvou,“ prozrazuje o sobě sportovec.
Jít příkladem je zodpovědnost
Nabízí se otázka, jak moc si uvědomuje, pro kolik handicapovaných lidí je příkladem... Skromně přiznává, že si toho velmi váží a zároveň to cítí jako obrovskou zodpovědnost. „Nic jsem sice nikdy nedostal zadarmo, ale možná jsem svým nasazením dokázal ty správné lidi zaujmout a strhnout. Díky tomu jsem se mohl dostat na sportovní vrchol, díky tomu se mi mohl splnit dětský sen být profesionálním sportovcem. A od určité chvíle jsem začal mít pocit, že už jsem natolik silný, že můžu tu podporu a energii, kterou jsem dostal a stále dostávám, také vracet. Proto se už dlouhou dobu s manželkou věnujeme několika dobrovolnickým projektům, spolupracuji s Nadací ČEZ, s Nadačním fondem Emil a dalšími. Je toho docela dost, ale to je práce, která neunavuje, naopak, strašně moc nabíjí...“
