Jen aby bylo jasno. Je čtvrtek, jedna hodina odpoledne. Jsem zalezlá v posteli a dojídám zbytek těstovin, které zůstaly od oběda. Nestydím se přiznat, že ležím v posteli v čase, kdy je většina lidí v práci. Ani že jím těstoviny v posteli. Ani že jím studené zbytky. Protože vím, že takové věci děláte i vy.
Text: Nikol Štíbrová
Právěo jídle jsem vám dneska chtěla psát. O tom, jak je jídlo příčinou i východiskem problémů nás žen. Jak je to celé jeden velký uzavřený kruh. Jaký je jídlo strašák a jak se o tom většinou bojíme mluvit. Mám nějakých 174 centimetrů a 63 kilo, což je asi tak akorát, sem tam nějaký špíček, oplácané tvářičky, ale nic, nad čím bych musela plakat. A přesto se řeším, nebudu vám lhát.
Moje kamarádky stejně tak. Nemám kolem sebe ani jednu s výraznější nadváhou, ale stejně všechny do jedné mají mindráky kvůli své postavě. Je třeba si připustit, že jsme podlehly, stejně jako zbytek společnosti, všeobecné představě o ženské kráse. Podlehly jsme trendu vyhublých postav, který nás strašně stresuje. A vás taky.
Více čtěte v srpnovém L'amour na straně 58.