Zima, slunce, sníh a teplo rodinného krbu v jednom z nejluxusnějších hotelů pro rodiny s dětmi na světě – taková by mohla být představa ideální zimní dovolené. Pro většinu z nás je to však nedostupný komfort. Jaké to je, strávit dovolenou v takovém hotelu, a má vůbec smysl jet do míst určených ‚jen‘ pro rodinu?
Text: ANDREA MOUADDAB VÉMOLOVÁ
Fenomén tzv. Kinder hotelů nebo Family hotelů je v horských oblastech Rakouska a Itálie zcela běžný. V první řadě je to samozřejmě marketingový tah, ale v druhé řadě je to něco úžasného, co by si měl zkusit každý, kdo má zdravý partnerský vztah a malé děti, ideálně předškolního věku. Na svém wishlistu jsem po nedávném zážitku tuto položku dokonce předřadila vysněnému domečku a rodinnému autu. Na příkladu kýčovitě malebného rodinného hotelu Cavallino Bianco v severoitalském Ortisei jsem pochopila, proč pro nás mají takové kouzlo ty romantické pohádky o princeznách na zámcích, proč jsme posedlí královskou rodinou a slavnými osobnostmi. Být totiž na chvilku v jejich kůži je neskutečná paráda. V luxusním hotelu, kde se způsobilý a supermilý personál postará celodenně o vaše děti, kde máte možnost užívat si času s nimi i bez nich, to je teprve ten pravý relax. 4x denně jídlo až pod nos ve variantách dětských (včetně všemožné kojenecké výživy), zdravých i klasických. Dostatek sladkostí i zeleniny, vše, co každé dítě chce, i vše, co by eventuálně chtít mohlo nebo mělo. Představte si pokoj – tzv. Family Suit, který je vybudován tak, aby dítě všude dosáhlo, mohlo se kamkoliv posadit, nebálo se na záchodě, cítilo se dobře v koupelně a navíc mělo oddělený koutek na spaní, aby si rodiče večer užili trochu soukromí. Každý, kdo zažil dovolenou v hotelu s malým dítětem, dobře ví, o čem je řeč. Pokud chcete dodržovat jeho režim spánku, znamená osmá hodina večerku i pro rodiče, protože není kam se schovat – to je panečku pěkná představa dovolené. V hotelu Cavallino Bianco je vše tak, jak to právě potřebujete, nic nechybí a nic nepřebývá.
Princezna s dětmi
Abych vám popsala, jak jsem se cítila, bylo to něco mezi královnou Kleopatrou se všemi jejími služkami a miminkem u mámy v bříšku. Na pár dní jsme byli obklopeni hřejivou náručí luxusu, užívala jsem si venkovní vyhřívaný bazén s pohledem na majestátní hory, zatímco dítě s otcem drandilo na klouzačkách v tak příjemně teplé vodě, že o možném nastuzení nemohla být ani řeč. Pak jsem si vypila ajurvédský čaj a v místním obrovském županu a svítivě zelených crocsech se přesunula do pokoje. Prolistovala jsem si dětské Vogue v italštině a tvrdě usnula. Okolo čtvrté jsme se všichni společně vydali na svačinu do jedné z menších restaurací zařízené ve světle žlutých tónech kůže a dřeva. Dala jsem si houstičku a kávu a výborný salám a zákusky a odvalila se zpátky do pokoje. Pak byl čas na procházku po malebném městě nebo na výlet. Dítě si přitom mohlo jít hrát do dětského koutku. Koutek tu má podobu celého patra hotelu s domečky, hračkami a personálem, které je vyhrazeno jenom dětem všeho věku – program je tu pro ně připraven až do desáté večerní už od rána. Mezitím nějaká ta masáž, posezení na balkoně s knihou či po letech klidný rozhovor o partnerských starostech. Na večeři jsme většinou šli po sedmé hodině, když jsme se nabažili relaxu ve wellness. Servírovaná večeře se speciálním jídlem pro děti, milý číšník neustále k ruce, a když náhodou mládě nechtělo jíst, co mu bylo naservírováno, klidně nám udělali špagety s rajskou omáčkou, kdykoli jsme si řekli. A ještě se u toho všichni usmívali. Největší rozdíl oproti běžné dovolené v běžném hotelu však byl v tom, že jsme se necítili jako méněcenní. Všichni okolo nás měli děti a čas od času některé z nich něco vylilo, zvrhlo nebo začalo z ničeho nic ječet. Jen jsme se na sebe chápavě usmívali a v duchu děkovali bohu, že v tom nejsme sami. Znáte ten pocit, když se v naprosté nervozitě snažíte usměrnit své dítě, aby ve světě dospělých neobtěžovalo hlukem či pohybem? Tady byste něco takového nezažili ani minutu. Pohyb malých človíčků a hluk byl vítán a to je na dětském hotelu to báječné, luxusní a nadstandardní.
