Přestože se jí před časem rozpadlo téměř dvacetileté manželství, působí Linda jako reklama na rodinné štěstí. Na své kariéře si nikdy zvlášť nezakládala, přesto by mohla být vzorem pracující matky. Životní kotrmelce přijímá s nadhledem a úsměvem na tváři. „Nejsem urputná, všechno kolem mě jde tak nějak samo,“ říká zpěvačka a máma dvou dětí. A právě děti byly hlavním tématem našeho rozhovoru.
Text: Šárka Schmidtová
Myslíte si o sobě, že jste dobrá matka?
Myslím, že výborná. Jsem matka lvice. O svoje děti se postarám, ať se děje, co se děje. Ale nejsem urputná. Jako dvacetiletá jsem věděla, že si můžu počkat do třiceti, že mám čas, takže jsem se nechovala jako ostatní holky, které se otáčely za každým kočárkem. Byla jsem v klidu, věděla jsem, že jednou děti mít budu.
A víte, co si o vás myslí vaše děti?
Určitě to, že jsem dobrá máma. Často se o tom bavíme. Viktorka mi říkává: „Mami, až pojedeš autem, připoutej se! Netelefonuj za jízdy! Buď opatrná, ať se ti nic nestane, ať nejsme sami, co bychom si bez tebe počali!“ Matýsek se mnou spí v posteli! Ale nebudu machrovat, děti svoje rodiče milují za každou cenu. I ty v děcáku, když za nimi přijedou jednou za rok, tak jsou nadšené, že přijel tatínek nebo maminka. Moje děti mě milují. A já jim věřím.
Mezi vašimi dětmi je rozestup deseti let. Jak se liší počínající mateřství ve třiceti a ve čtyřiceti?
Pokaždé jsem byla jako prvorodička. Těhotenství bylo v obou případech stejně skvělé. Cítila jsem se jako včelí královna, patřil mi celý svět – tím, že byl ve mně život. Zrovna nedávno jsem si vzpomněla, jaký to byl nádherný pocit, když se ve mně hýbalo dítě. Dát někomu život, to je přece bomba!
Pamatujete si na svoje první poporodní pocity?
No jasně! Obě dvě děti neplakaly a byly úplně v klídku, jenom jsem se dívala, jestli mají všechny prstíčky a jestli na nich není nic divného... Jejich táta byl pokaždé u toho. Chtěl tam být a já jsem to taky chtěla. Myslím si, že to je neopakovatelný a nenahraditelný zážitek. A že je dobře, když jsou na něj dva.
Co znamenalo narození prvního dítěte pro vaši kariéru zpěvačky?
Neznamenalo to nic, protože jsem nikdy kariéru nebudovala. U mne to všechno šlo tak nějak samo. Mohla jsem si donekonečna říkat: „Teď ještě ne, máš krásnou roli v muzikálu,“ jenže pak přijde další role a další, a to bych nemohla mít dítě doteď! Říká se, že na dítě není dobrý čas nikdy – a je vždycky! A o práci jsem ani po porodu nepřišla.
Takže žádná mateřská dovolená se nekonala?
Jéje! Když bylo Viktorce deset dní, už jsem natáčela desku. A když se narodil Matýsek, hrála jsem poprvé, když mu byl týden! Byl to muzikál Tajemství.
Takže nepatříte k matkám, které po porodu všechno zabalí...
Ne. Ale ty, které to udělají, soudit nebudu. Když jim to vyhovuje, proč ne. Ať se věnují děťátku, nikdy už nebude znova malé. Pak jsou zase matky, které jdou hned do práce... Já jsem si to s dětmi doma užívala, ale měla jsem i jiné věci než plínky a pískoviště. Ob - čas jsem vystrčila čumák, odehrála nebo odzpívala si to své a opět se zase vrátila domů. To je výhoda svobodného povolání – maminky, které chodí do práce, to musí na nějaký čas zapíchnout, jinak to nejde.
Kdo vám pomáhá s hlídáním?
Hodně mi pomáhal Richard a tchyně. Pamatuju si, že když byly Viktorce tři roky, naučila ji sprostou básničku, kterou pak malá samozřejmě všude říkala. Ale byla to legrace. Jinak to byla úžasná babička. Pořád Viktorce vyprávěla pohádky, hrála si s ní, mastila karty... Zkrátka na ni měla víc času než já. Já si sice pohraju, ale potom už zase musím jít vařit nebo obstarávat domácnost. Moje maminka taky vypomohla, ale ne tolik, je hodně zaneprázdněná a já to respektuji. Jsem ráda, že se nemusím starat já o ni, že si vydělá, je zdravá a má svůj život.