Myslíte si, že vám mateřství vzalo nějakou životní příležitost?
Nedávno jsem se bavila s jednou mladou ženou a ta mi říkala, že se jí teď dítě nehodí, že by ještě chtěla tohle a támhleto. Tak jsem na ni koukala a v duchu si říkala, že ten správný čas není nikdy. Myslím, že mi mateřství nic nevzalo, naopak mě obohatilo. Jasně, mohla bych říct, že jsem měla slušně rozjetou kariéru jako choreografka, mohla si dělat kdykoliv cokoliv, dostávala jsem role v divadle, ale já věřím, že podobné nabídky ještě přijdou. Teď jsem máma a jsem ráda, že to zvládám dohromady s prací.
Nakolik se na péči o dítě podílí jeho tatínek?
Jasmínka si nemohla vybrat lepšího tátu. Karel je řemeslník, a tak si může řídit svůj čas. Díky tomu často hlídá Jasmínku třeba i celý den a zvládá to skvěle. Někdy mám pocit, že dokonce i klidněji než já. A nejlepší na tom je, že mají naprosto skvělý vztah. Když jsme všichni tři pohromadě, moc ráda je pozoruju. Zažívám i situace, kdy Jasmínce něco zakážu, ona se rozčílí, já nechci ustoupit...
V tu chvíli nastupuje tatínek a k mému skoro zděšení jí to s naprostým klidem vysvětlí a uklidní ji. Karel je nejlepší táta na světě a já jsem to věděla, hned jak jsem ho potkala.
Byl tatínek u porodu – a myslíte si, že tam muž patří?
Karel byl u porodu, přestože si myslím, že je to spíše ženská záležitost. Do toho měl poté, co mě odvezl do nemocnice, bouračku, takže na porodní sál přišel v trošku veselé náladě a „prali jsme se o kyslík“... Oba jsme tvrdili, že ho ten druhý potřebuje více. Takže na porodním sále byla i legrace. Vzhledem ke komplikacím vlastně viděl Jasmínku jako první a jako první si ji i pochoval, to mu trošku závidím.
Přišel někdy moment, že jste si s malou nevěděla rady?
To se stalo už několikrát a ještě určitě mockrát stane. Musím říci, že Jasmínka je pěkně tvrdohlavá a rozhodně nemíní dělat, co chci já. Nejčastěji jsou scény, když nechce jít domů. Jako asi každé dítě chodí velmi ráda ven a návraty jsou většinou v slzách. Sice se snažím ji obalamutit, lákám ji třeba na nějakou dobrůtku domů, ale Jasmi řekne ne a jde úplně v klidu na opačnou stranu, než jdu já. Nedávno jsme byli nakupovat a odehrávala se následující scéna: Jasmínka odmítala jít do auta, takže si lehla uprostřed obchodního domu, dupala a bouchala ručičkama a křičela. Spousta lidí na nás pohoršeně koukala a my jsme si ji v klidu natáčeli na video. Protože v tu chvíli jsme prostě nic jiného dělat nemohli. Od té doby se záchvaty dětí na veřejnosti vlastně bavím, protože to sama znám.
Má vaše dcera pravidelný režim, nebo se řídíte jejími ‚hodinami‘?
Jsem matka, která dodržuje režim, a jsem přesvědčena, že je to dobré nejen pro dceru, ale i pro nás. Rady maminky a kamarádky na toto téma jsem si vzala k srdci a myslím, že to vyhovuje všem. Sice nedodržuji vše přesně na minuty, ale ve zhruba stejnou dobu jíme a ve stejnou dobu se chodíme koupat i spát. Nejsem zastáncem volné výchovy, samozřejmě dávám Jasmínce prostor, ale asi jí nedovolím, aby si malovala po stěně, aby uprostřed jídla odešla dělat něco jiného či mlátila děti na hřišti. I pro nás rodiče je režim úžasný – v osm večer máme klid.
Jak vypadá váš běžný společný den?
Když je hezky, jdeme dopoledne ven, tedy pokud nemusíme zrovna vařit nebo uklízet. Mimochodem, vůbec nechápu, kde Jasmínka vzala svou vášeň k uklízení, ale když třeba něco rozlije, okamžitě běží pro hadr a jde to utřít. Také ráda luxuje a vyhazuje špínu do koše. Ovšem, máme za sebou období, kdy vyhazovala všechno, co našla, a já jsem musela koš pořád kontrolovat. Těžko se mi pak vysvětlovalo, že když se něco vyhodí do koše, tak už se to nevyndává. Zažívám tolik vtipných a absurdních situací, že se nestačím divit. Když je ošklivé počasí, jedeme do nějakého zábavního centra nebo na návštěvu ke švagrové, kolem poledního jsme doma a obědváme. Pak jde Jasmi spát a odpoledne jsme zase venku nebo malujeme.
Pamatujete si na dceřino první slovo?
Jasmínka moc mluvit nechce, ale uklidňuje mě, že úplně všemu rozumí. Už jsem dokonce zjistila, že si musíme dávat pozor, co před ní říkáme. První slůvko bylo táta a měla jsem z toho radost. Umí asi dvacet slov, několik zvířátek, ale je mistr v pantomimě. Někdy mi dokáže vysvětlit takové věci, že se pak hodně nasmějeme. Už taky poprvé spojila slova, bylo to: „Mami, ne!“ – momentálně nejoblíbenější slovní obrat.
Přistihnete se někdy, že při výchově kopírujete způsob výchovy vlastních rodičů?
Jé, nad tím jsem ještě nepřemýšlela, ale nejsem si toho vědoma. Rozhodně jsem šťastná, že má Jasmínka skvělou babičku, kterou miluje. Moje maminka se stala babičkou na plný úvazek a je vidět, že obě jsou šťastné. Nedávno jsem mámě říkala, že si moc nepamatuju, že by si se mnou tak hrála, a ona odvětila, že na to neměla čas. A tak si říkám, že co nestihnu s Jasmínkou, stihnu třeba později s vnoučetem. :-) Někdy mě mrzí, že nemám víc času, chtěla bych s Jasmi například chodit na plavání nebo na cvičení, ale prostě mi chybí čas. Maminky, které pracují, to určitě znají.
Máte už pro ni naplánované nějaké zájmové kroužky a aktivity?
Určitě bych chtěla, aby Jasmi chodila na nějaké kroužky, ale nechám tomu volný průběh. Vypadá to, že má velký talent na tancování, muziku a rytmus, takže nějakým tanečkům se asi nevyhneme, ale uvidíme, co ji bude bavit. Teď ji třeba velmi baví počítač a to se nám moc nelíbí.
Myslíte si, že platí – jablko nepadá daleko od stromu?
A jsme u toho. Já jsem tanečnice, Karel tanečník, moji rodiče byli taky tanečníci. Takže v tomto směru to vypadá, že je po rodičích. Jinak Jasmínka je stejné znamení jako její táta, oba jsou Blíženci. Nedávno jsem se fakt pobavila, když Jasmi měla nějakou svoji nenáladu, jak tomu říkáme, a Karel šeptal: „Jasmínko, nemůžeš být stejná jako tatínek, nebo to s námi maminka nevydrží.“ Ale na jejich obranu musím říct, že jsou úžasní. Svoji rodinu miluji nade vše.
Kdybyste byla sudičkou, co byste Jasmínce popřála do života?
Hlavně hodně zdravíčka, ať ji nic netrápí. Aby byla zdravě sebevědomá, dělala věci, které ji baví, a měla šťastné dětství. Myslím, že od toho se odvíjí vše, dětství je pro člověka nejdůležitější.
