„Co kdybychom jeli na Bornholm?“ nadhodila jsem při plánování letošní dovolené. Věděla jsem, že když povezeme kola, je můj partner ochotný přečkat i pobyt u moře. Zvlášť, když jde o moře baltské, s plážemi nerozpálenými sluncem a neobloženými přemírou turistů.
Na rozkošném dánském ostrůvku Bornholm jsem byla před pár lety s kamarádkou a našimi ještě předpubertálními syny. Byla to jedna z nejúžasnějších dovolených, co jsem zažila. Ačkoliv jsme na prozkoumání tohoto maličkého ostrůvku měli čtyři dny, rozhodně jsme všechny jeho krásy nestihli objevit. Vytahuji ze vzpomínek detaily, a připomínám si tak dovolenou, která by se dala definovat třemi slovy – slunce, ticho, pohoda. Když zavřu oči, vidím před sebou větrné mlýny, šumící borovice, poklidná městečka. Dva dny před odjezdem děláme zkusmo naložení auta. Znejistěl nás totiž manžel kamarádky, který tvrdil, že se dvě ženy, tři děti, pět kol, dva stany a jídlo na pět dní nemůže do Renaultu Scenic nikdy vejít. Vešlo. V den D dopoledne vyjíždíme směrem tolik oblíbeným generací našich rodičů – na východoněmeckou Rujánu. Cesta je naprosto bezproblémová, s koly na střeše sice nemůžeme využít neomezené rychlosti na německých dálnicích, ale i tak se asi za sedm hodin pohodové jízdy dostáváme do rekreační oblasti našich předků. Problém ale nastává s hledáním ubytování. Trajekt ze Sassnitzu nám totiž jede zítra v osm hodin ráno, takže potřebujeme zůstat poblíž. Ve čtvrtém kempu slavíme úspěch, místa je tu dost. Vjíždíme dovnitř, zabočíme a pochopíme proč. O místě jménem Prora jsem četla na internetu. A už tenkrát mi běhal mráz po zádech. Nic to ale nebylo proti tomu, vidět Hitlerův betonový megakomplex naživo. Tento několik kilometrů dlouhý blok budov určených původně pro rekreaci německých dělníků už pěknou řádku let chátrá. Jestli na vás působí stísňujícím dojmem opuštěný dům, tak si ho několikrát vynásobte. Stany tedy stavíme alespoň co nejdál. Naše dočasné příbytky stojí, na večeři budeme dojídat řízky z domova, tak nám nic nebrání vydat se k moři. I když že toto není Karibik, všichni se osmělujeme a do vln se ponoříme. Voda je hodně osvěžující, ale plavat se v ní dá.
Ráno rádi opouštíme tajemné místo a vydáváme se do přístavu. Sassnitz a jeho okolí by si sice zasloužily podrobnější prozkoumání, na to ale bohužel tentokrát nemáme čas. Lodní lístek máme už zakoupený předem přes internet, cesta trajektem je na celé do - volené nejdražší položkou, v přepočtu nás vyšla tam a zpět na 380 eur, a to jsme výrazně ušetřili tím, že se nám podařilo vměstnat se do jednoho auta a že jsme plavbu tam naplánovali na neděli. Moře na severu jsem si představovala jako tmavou rozburácenou hladinu (ano, přiznávám, v mých představách se občas mihla i nějaká kra). Skutečnost je zcela jiná – moře je hladké jak linoleum a má nádhernou barvu. Ani se nestačíme začít nudit a nejmladší účastník zájezdu hlásí, že už se blížíme k pevnině. Splést se nemohl, protože cestou žádný jiný ostrůvek nemíjíme.
Vjíždíme na místo, o kterém jsme zatím slyšeli jen samá pozitiva. Přezdívá se mu slunečný ostrov. Je zde božský klid a ráj pro cyklisty s malým automobilovým provozem. Je zde bezpečno, lidé jsou usměvaví a ochotní. Cesty jsou údajně nenáročné a zvládne je i méně zdatný cyklista. S potěšením zjišťujeme, že hned v přístavišti je dobře označené informační centrum, kde obdržíme mapy a brožury, vše v angličtině. Cesta do kempu ve vesnici Hasle, který jsme si vyhlédli z domova, trvá asi pět minut. Na recepci nás zdrží domluva ohledně ceny – musíme si totiž zakoupit tzv. Scandinavia Camping Card, chvilku trvalo, než jsme pochopili, že bez této celoroční karty se nikde v Dánsku ani v jiné severské zemi neubytujeme. Naštěstí to ale byl jediný komunikační zádrhel během celého pobytu. Stavíme stany – dnes už nám to trvá mnohem kratší dobu než včera – a když si kluci dostatečně vyhrají s erárními šlapacími motokárami, vydáváme se na pláž. Nevěříme svým očím, připadáme si jako na jihu.
Severská pfiíroda je nepopsatelná. Během cestování po ostrově ani na chvíli neodtrhnete oči od překrásných scenérií. Malebná zřícenina hradu Hammerhuis jako by sem spadla přímo z pohádky.
Divoká příroda se střídá s pitoreskními vesničkami, plnými výrazných barev. Typické vysoké komíny patří udírnám ryb, které tu potkáte na každém kroku.
