Dlouhou písečnou pláž obklopenou borovicemi omývají jemné vlnky. Další milé zjištění – oproti jihu písek nepálí do nohou. Uvítali bychom trošku teplejší vodu, i tak je však koupání překvapivě příjemné – počítali jsme totiž i s variantou, že moře bude na této dovolené pouze na okrasu. Kemp je úžasně klidný, po ničím nerušeném spánku se vypravujeme na první cyklovýlet. Věříme, že zítra, kdy nebudeme hledat rukavice, sluneční brýle a podobné nezbytnosti ve všech možných úkrytech Renaultu, kterých je opravdu mnoho, bude čas mezi snídaní a sednutím na kolo výrazně kratší. Cyklostezka je jak z reklamy – dobře značená asfaltová cesta s minimálním provozem, po levé straně vidíme pouze moře, po kterém na obzoru důstojně pluje rybářská loď, vpravo se míhají typické pitoreskní severské domečky hýřící všemi možnými sytými barvami. Blížíme se ke zřícenině hradu Hammerhuis. I z dálky vypadá impozantně. Až k ní ale nejedeme, kluci jsou natěšeni na další jízdu.
Dostáváme se na druhou stranu ostrova a přijíždíme do roztomilého městečka Gudhjem. Pláže jsou zde skalnatější a moře divočejší než u našeho kempu. Vyrácháme si alespoň nohy, koupíme výtečnou zmrzlinu a vydáváme se na zpáteční cestu zeleným vnitrozemím.
Po cestě nás fascinují malé ledničky, postavené před brankami domů, se základním sortimentem pití a ovoce. Většinou je u nich na papírku rukou napsaná cena a vedle talířek s mincemi. Většinou plný. Litujeme, že máme cyklobrašny zbytečně nacpané bundami, protože ovoce vypadá opravdu lákavě a cena je symbolická. Druhý den vyrážíme na opačnou stranu, naprosto bez problémů se proplétáme hlavním městem a míříme do vyhlášeného letoviska Dueodde. Před odjezdem jsme sbalili stany a naložili auto. Kamarádka se po společném odpočinku na pláži v půli výletu obrací, aby se vrátila pro auto. Já mezitím se třemi kluky pokračuji ke kempu, kde máme naplánované další dva noclehy. Zabloudit se nedá. Občas se potkáváme s usměvavými skupinkami cyklistů, ale přeplněno jako u nás na Třeboňsku zde rozhodně není. Součástí kempu je i bazén, takže necháváme děti skotačit ve vodě a pokládáme se slastně na lehátka. Koketuji s myšlenkou si jedno půjčit na noc do stanu. Dueodde je známé pro své dlouhé písečné pláže, z celého ostrova je zde nejvíce turistů – ani tak jich však není příliš. Přesto se nám více líbilo v menším Hasle, kam se ještě před koncem pobytu vypravujeme do vyhlášené udírny ryb.
Třetí den se vydáváme po pobřeží kolem ptačí rezervace na výlet do nedalekého města Nexo. I když je to asi nejméně romantické město na ostrově, i zde najdeme pěkná zákoutí. Jedním z nich je náměstí s kašnou, kam házíme minci, abychom se na Bornholm ještě někdy podívali. Poslední noc v kempu je za námi, kluci ještě řádí na ohromné trampolíně, já s kamarádkou balíme a už celkem zkušeně nakládáme auto a dáváme kola na střechu. Vyrážíme do místa, které mají kluci slíbené za odměnu – zábavního parku Joboland. Přijíždíme už ráno, což se při odjezdu ukázalo jako velmi taktický krok, všechny atrakce jsme si užili bez čekání. Vždy, když cestuji s někým, kdo je ochotný vstát, tak se snažím přijít na ranní otevírací dobu. Při odchodu z parků, botanických zahrad a jiných turistických cílů se už jen můžeme usmát na ty, kteří s vděkem přijmou námi uvolněné parkovací místo. Kdo je zvyklý na Legoland nebo Disneyland, tomu bude Joboland připadat jako pouťová zábava při vesnickém posvícení. My jsme ale byli s decentní velikostí parku a poklidnou atmosférou spokojeni, součástí areálu je i malý aquapark. Je to neuvěřitelné, ale ani zde nepanuje přílišný hluk, nehraje žádná hlasitá hudba, ozývá se jenom výskot spokojených dětí. Pobyt na Bornholmu zakončujeme večeří v hlavním městě a večerním naloděním. Ve dvě ráno jsme zpět na pevnině. Ráno unaveni, ale obohaceni o poznání jednoho ráje na zemi, dorážíme domů.
Zábavní park Joboland je možná malý a ‚provinční‘, pro děti je však skvělýmm zakončením dobrodružného výletu.
