Rok, tři, pět nebo osm let? Je lepší odbýt si plenky a ponocování najednou, nebo si nechat čas na ‚zotavenou‘? A co je nejlepší pro děti?
Text: Lucie Fumfálková
Asi se shodneme na tom, že věkový rozestup mezi dětmi má vliv nejen na vztah mezi nimi, ale i na podobu celé rodiny. Je jasné, že jiný vztah spolu budou mít sourozenci, které dělí doslova pár měsíců, jiný zase ti, mezi nimiž je bezmála generační rozdíl. Jiný však v tomto případě neznamená lepší nebo horší. Záleží zejména na povaze samotných dětí. Podobný věk může totiž znamenat podobné zájmy, ale také velkou rivalitu a neustálé porovnávání. A velký věkový rozdíl se může vyvinout ve vřelé partnerství, ale i v odcizení. V druhé řadě záleží i na založení rodičů. Pořídit si miminko ke vzdorovitému batoleti opravdu není pro každého... Přestože konečné slovo v rozhodování bude mít stejně příroda, pojďme se podívat, jaké výhody a nevýhody s sebou různé konstelace přinášejí.
12 - 18 měsíců
„Chtěli jsme mít děti rychle za sebou, aby si spolu mohly hrát,“ vysvětluje Michala a dodává: „Vyšlo nám to skvěle, holčičky mají mezi sebou sedmnáct měsíců. První rok a půl byl neskutečně náročný, ale jakmile byly Anežce tři roky a Elišce rok a půl, celé dny jsme o nich téměř nevěděli. Dobře si spolu vyhrají, Anežka se přímo vyžívá v roli ‚paní učitelky‘, Eliška hltá každé její slovo a učí se od ní. Jsme s mužem šťastní, že nám náš plán vyšel a z holek se stávají nejlepší kamarádky.“ Dříve býval podobný rozestup mezi sourozenci nejčastější. Pokud to šlo, děti se ‚sekaly‘ jedno za druhým. Dnes už se od toho, mít potomky takto rychle za sebou, spíše ustupuje. Má to své opodstatnění, batole ve věku rok až rok a půl nemá ještě logické myšlení, příchod nového člena do rodiny není schopno přijmout intelektuálně. Vše vlastně ještě vnímá jen smysly, ne rozumem. První šok nastane, když maminka zničehonic na několik dní zmizí. Další šok, když se vrátí, ale není sama. Je s ní jakási podivná hlasitá panenka, která se nesmí mačkat, ani se na ni nemůžou házet hračky. Batolata do dvou let ještě nedokážou slovy vyjádřit svoje pocity, které s příchodem nového člena rodiny prožívají. Nezvládnou klást otázky, nechápou všechny souvislosti. Komunikovat mohou jen pár slovy, rukama, křikem či pláčem. A matka už na tyto projevy nereaguje jako dříve. Už nekonejší a neuklidňuje, nýbrž hubuje a odhání. Strach dítěte stoupá, je malé a je ještě naprosto závislé na matce. Nic se ale nejí tak horké, jak se uvaří. Matka jen musí staršímu dítku ukázat, že neztratilo své místo na jejím klíně, že je v její náruči vždycky vítáno a bude mu dopřána útěcha. Připravte se na to, že prvních pár let pojedete na doraz, pak si ale budete užívat velkých výhod. Děti si společně budou hrát, ve stejnou dobu budou chodit do školky, ve stejnou dobu se budou učit lyžovat a tak podobně. Pozor si dejte jen na vzájemné srovnávání. Děti jsou sice podobně velké, ale každé má jiný temperament, jiné prožívání, jiné nadání. A tyto odlišnosti by měly respektovat nejen samotné děti, ale především rodiče. V opačném případě se nejlepší kamarádi promění v úhlavní nepřátele a místo společných her zavládnou bitky.
3 - 5 let
Jinou zkušenost než Michala má Magda, která s partnerem původně plánovala jen jedno dítě. „Syn se mi narodil ve třiceti. Byl plánované a velmi chtěné miminko. Užívali jsme si s manželem každou minutu s ním. Jáchymek byl a je naše zlatíčko, zaplnil nám celé dny a my za to byli šťastní. Pak byly ale Jášovi čtyři roky a my si uvědomili, jak strašně rychle nám čas s ním letí. V jeden okamžik jsme se s Michalem rozhodli, že chceme ještě jedno dítko. Barborka se narodila pár týdnů po Jáchymových pátých narozeninách. Bylo to krásné období plné rodinné pohody a klidu. Jáša svou malou sestřičku miloval, už když byla v bříšku. Vození kočárku byla čistě jeho doména, chtěl asistovat u všeho kolem miminka, Barunku neustále hladil a pusinkoval. Zcela bez problémů pak další rok v září nastoupil do školy. Ráno jsme ho byli s kočárkem vyprovodit a pak ho mohli hned po obědě vyzvednout. Malá byla spavé miminko, takže jsem na syna měla stále dost času. Svého rozhodnutí mít děti s větším věkovým rozestupem nelitujeme,“ zakončuje Magda. Čtyřleté či pětileté dítko je vyvinutější ve všech směrech, a tak je pro něj i obrovská změna související s narozením sourozence lépe stravitelná. Předškolák už umí rozlišovat mezi já, ty, moje, tvoje. Ideální stav je, když prvorozené samo projeví touhu mít sourozence. Také rodiče ho mohou správně motivovat, aby se na sourozence těšilo. Konečně bude mít možnost být ‚velké‘, bude moci pomáhat a jít malé sestřičce či bratříčkovi příkladem. Mladší dítě se bude rychleji rozvíjet, protože starší sourozenec už se umí rozhodovat, vše pojme no vat, zvládne vylézt na skluzavku a v pokojíčku se potmě nebojí...
Jako rodiče jistě oceníte, že starší potomek se už umí sám obléct i nakrmit, už se v obchodě neválí po zemi s hysterickým záchvatem a dokonce s lecčím pomůže. S organizováním rodinných aktivit to budete mít o něco těžší. Co je zajímavé pro batole, nemusí být až taková zábava pro školáka. Ale jde to – záleží jen na vaší fantazii a vynalézavosti.