Společná péče
Lidé mají představu, že když jsem měla dítě tak mladá, určitě jsem o něco přišla, ale já si to nemyslím. Nejprve jsme bydleli v bytě u mého táty a musím před ním smeknout, protože nám moc pomáhal, finančně i jinak. Tatínek Klaudie byl ještě ve škole, já ze začátku neměla nic, později nějakou mateřskou, ještě později jsem začala brigádničit, snadné to nebylo. Bez pomoci mého táty bychom to asi nezvládli. Když přerušíte školu, musíte se do roka ke studiu vrátit, takže když bylo Klaudii půl roku, znovu jsem začala docházet do školy. Všichni mi tam naštěstí vyšli maximálně vstříc, takže se to dalo zvládnout. Můj přítel mezitím školu dokončil, a ještě než nastoupil do práce, hodně pomáhal s hlídáním. V tomhle byl úžasně spolehlivý, ale jako partneři jsme se rozešli, když Klaudii nebyl ještě ani rok...
Nějakou dobu ještě neměl kam jít, tak jsem ho nechala bydlet u sebe. Spal u Klaudie v pokojíčku a střídali jsme se spolu v péči o ni. Navenek jsme byli spořádaná rodina, ale už jsme si žili každý svůj vlastní život.
Útěk z města
Nemám pocit, že by mě brzké mateřství někdy v něčem omezovalo. Bez problémů s Klaudií cestuji, beru ji s sebou na večírky, chodíme spolu za kulturou...
Je fakt, že jsem si nikdy nevyzkoušela žít úplně sama, ale nevadí mi to, nejsem samotářský typ. Proto je trochu kuriózní, že teď bydlím skoro na samotě, ve vesnici, která má sto dvacet šest obyvatel! Jsem šťastná, že mám klid, právě proto jsem se odstěhovala z Prahy. Když mám potřebu jít mezi lidi, tak se mezi ně vydám. Žijeme na malé zemědělské usedlosti a naši ‚černobílou‘ farmu stále rozšiřujeme o další zvířátka. K dnešnímu dni chováme dva velké koně, dva středně velké sportovní pony, tři poníky malé a jedno dvouleté hříbě. Potom s námi bydlí dvě kozy, dva kozlíci, prasnička Boulička, králíčci, čínské kachny, tři krůty a dva krocani, divoký kačírek se dvěma kachničkami, psi, dva kocouři a jedna kočička, doma máme ještě morče a křečka, vše v kombinaci černé a bílé!
Už třetím rokem žiju s novým přítelem ve společné domácnosti, je to náš šikula a Ferda mravenec, který vše opraví, postaví a vyrobí a nikdy s ním není nuda. Myslím, že i proto ho má Klaudie tak ráda. Plně jí nahradil tátu, kterého potřebovala. Společně jezdíme na koních a účastníme se s nimi akcí, kde vozíme dětičky, nebo jen tak vyrážíme na výlety do přírody, která je tu překrásná.
A Klaudie je skvělá dcera! Je to milá holčička, na kterou právě přichází období puberty, a tak nám začíná další zajímavá etapa života...
Už mívá svůj vlastní názor, proto dochází občas ke konfliktům, ale nic, co bychom nezvládli. Jinak ráda cvičí svoji fenku Ajvy, jezdí na koni, ráda pracuje s keramikou, krásně maluje a pomáhá i doma. Jen ten svůj pokojík by si mohla občas trochu uklidit...
