Coco má už tři roky, prozradíš nám, co už umí – tedy kromě hraní na piano?
Každý rodič věří, že má doma malého génia... My máme obrovskou slovní zásobu a fantazii, vyslovujeme perfektně R i Ř. Už před rokem jsme uměly nazpaměť: Polámal se mraveneček. Pak ještě oblíkáme samy punčocháče, tedy pokud jsou stříbrné, a v neposlední řadě k mé nevelké radosti ovládáme perfektně tatínkův mobil a pohádky v něm, online i offline.
Jakou hračku má Coco nejradši, co nejraději dělá?
Tančí, zpívá, hraje si na princezny. Nejvíc si vyhraje sama třeba s šátkem a mými botami na podpatku. Z hraček u nás vede lego a vodovky. Panenky zatím leží v koutě.
A co pohádky, čtete si?
Čteme. Zatím celkem dogmaticky vyžaduje standardní pohádky o Popelce a Sněhurce, sem tam u nás projde Jeníček a Mařenka a Bibi – dívka z plakátu. Teď nově se zhlédla i v Malé čarodějnici.
Umíš se na Coco zlobit, nebo jsi matka, kterou nic nerozhází?
Ale rozhází, nejsem dokonalá matka. Snažím se ale nepoužívat nefér techniky. Nevydírat, rozhodně neponižovat a nebýt hysterická. Hodně mne inspirovala kniha Respektovat a být respektován, která se snaží děti emotivně chápat a motivovat. Občas mi to ale nevyjde, zvýším hlas a třeba vyhrožuju.
Když potřebuješ poradit, na koho se obracíš? Na babičky, knihy, lékaře, kamarádky?
Primárně na svého muže. Výchova je pro mě hlavně o dohodě s ním. Co se zdraví týče, musím zaklepat, že se nám vážnější choroby zatím vyhnuly, takže jsem musela konzultovat s doktorkou jen jednu vyrážku. Obecně si zatím moc bezradná nepřipadám. S čím si nevím rady, vyšpekulujeme s kamarádkami. Knížky časově nezvládám a babička, tedy tchyně, mi většinou radí jen, jak na mého muže.
Mateřství většinou práci ženám bere, ty jsi naopak se svou kamarádkou Léňou opanovala YouTube s písní Laktační psychóza. Jak jste na ten nápad přišly?
Jsme s Léňou řadu let nejlepší kamarádky a přihlásily jsme se nezávisle na sobě ve stejný týden do Hlasu Česko-Slovenska. Každé z nás to někdo navrhl a my do toho šly, i když jsme obě měly malé dcerky, v průměru půlroční. Když jsme si uvědomily, co jsme to vlastně podepsaly, střídavě nás polévala hrůza a nabíjelo vzrušení... Do toho jsme řešily plínky a dudlíky. A když jsme se v zákulisí seznámily s ostatními soutěžícími, došlo nám, jak absurdní nápad to byl, zvlášť v téhle životní fázi. Čímž nechci říct, že toho lituju. Složily jsme na základě toho, co jsme prožívaly a jak jsme se cítily, píseň o ambiciózních matkách a za týden ji vidělo víc než půl milionu lidí. Byl to zatím náš největší pracovní úspěch.
Pojaly jsme to jako takový komediální kousek. Rapovaly jsme a přiznávaly se k tomu, že se cítíme úplně mizerně. Zřejmě jsme se strefily do tématu, které mnohé mámy řeší. Kontrast mladé ambiciózní ženy a novopečené mámy, kdy o vás vlastně ‚už‘ nejde.
Vypadá to, že je snadné natočit klip. Je to skutečně tak? Kdo vám pomohl?
V první řadě můj muž. Produkuje dokumentární filmy a zná se s řadou kameramanů, střihačů, režisérů. Jsme spolu už sedmým rokem, takže řada z nich už jsou naši společní přátelé. Nápad jsme měly, stačilo jim zavolat a nadchnout je. Dva klipy s námi natočila naše kamarádka Terezka Nvotová, úžasná žena, herečka a režisérka. Jsme jí moc vděčné. Začalo to jako čistě undergroundový projekt s nulovým rozpočtem a přeci do toho šla.
Následovalo celé CD. Jaké má ohlasy? A budete v produkci Bára a Léňa pokračovat?
O to se opět zasloužil můj muž. Rozhodl se nám na CD vypsat veřejnou sbírku. Ve světě je to celkem využívaná forma financování, tzv. crowdfunding. U nás jsme v hudbě byly zřejmě první. Daly jsme si načas. CD vznikalo celý rok, po písničkách. Vždy jsme čekaly na inspiraci a upřímně na prostor, kdy spolu s Léňou budeme mít na sebe chvilku. Ohlasy byly úžasné, i když sem tam se našel někdo, kdo se naší tvorbou cítil být pobouřen. Přicházely maily, maminky ke mně chodily na hřišti a smály se na celé kolo. Teď s Léňou připravujeme jarní turné. Postavily jsme ho jako hudebně-divadelní show s DJem. Písničky prokládáme částečně improvizovanými scénkami a klábosením o dětech, mužích a našich pocitech.
Vidím, že máš plnou hlavu plánů, copak dělá právě teď Coco?
Právě jsem ji předala švagrovi a tchyni u autobusu na sever Čech. Jede na třídenní rodinnou návštěvu bratranců a sestřenice. Ještě se mi klepou kolena. Je to poprvé v životě.