Velká rodina
Leckdo se mne ptá, zda jsou mezi mnou a mým partnerem nějaké kulturní rozdíly, ale já nic nepozoruji. Tím, že Pascal žil od patnácti let v Evropě, převzal evropský styl života – to ovšem neznamená, že na Madagaskaru by ještě domorodci lezli po stromech! Madagaskar byl dlouhá léta francouzskou kolonií, tak se tam prvky evropského chování přirozeně dostaly. Je to země jako každá jiná a hlavně Pascal pochází z hlavního města, které je vždycky o krok napřed oproti ostatním částem země. Občas ho neskutečně vytočím, když se zeptám, jestli například měli jako děti nějakou hračku, třeba nafukovací balonky! Samozřejmě, že měli.
Pascal byl vždycky zvyklý se o sebe sám postarat, i proto, že tak záhy odešel od rodiny. Takže spíš, než že by mi na něm něco vadilo, mi imponovalo to, že je schopný samostatné existence. To v sobě čeští chlapi nemají, musí mít pořád za zády buď maminku, nebo partnerku. On si umí sám uvařit, vyžehlit, uklidit, postarat se o dítě... Je z devíti sourozenců, takže k tomu byl veden odmala. A jestli by chtěl víc dětí, když je z velké rodiny? Uvidíme. Dnes se s dětmi nemusí spěchat, život se prodlužuje, ženy mají běžně děti po čtyřicítce. Takže mám pořád ještě čas. Mně by se představa ještě jednoho malého bubáčka docela zamlouvala, ale necháváme to plynout, na takové rozhodnutí jsou potřeba oba partneři. I když jméno pro holčičku už máme vymyšlené! No, a i kdyby na další dítko nedošlo, tak Fík úplným jedináčkem nebude – má tři dospělé nevlastní sourozence a vloni na podzim se dokonce stal strýčkem rozkošné malé holčičky.
Rozdílné světy
Malý Bubáček v sobě kousek Afriky má, je velmi temperamentní dítě, strašně rád sportuje, tancuje, zpívá, šijí s ním zkrátka všichni čerti! V něm se ty pravé jižní, madagaskarské geny nezapřou! Ve školce patří mezi největší milovníky, obden nám hlásí aktuální lásku, ale oblíbený je i mezi kluky, nikdy nezkazí žádnou legraci. Navzdory faktu, že je téměř neustále v pohybu, je schopen pomoci i mladším dětem ve školce, například s oblékáním, když jdou ven, čehož si nesmírně vážím. Zdá se, že uvnitř toho malého, snědého tělíčka je srdce na správném místě, a to je pro nás samozřejmě nejdůležitější. Kromě hudby, kterou Fík miluje, je také velmi šikovný na sporty, od tří let jezdí na kole i koloběžce, lyžuje, letos jsme zkusili brusle a také se hned staly oblíbenými.
Svou odlišnou barvu pleti si uvědomuje, s pýchou o sobě prohlašuje, že je tmavší než ostatní děti, ale jako každé dítě to přitom bere zcela přirozeně. Ve školce mají řadu různých národností, jednu dobu s Fíkem chodila do školky i malá černošská holčička, takže to jemu i všem dětem kolem přijde naprosto normální.
S barvou pleti synka si vzpomínám na nevyžádané poradenství na hřišti, kdy jsem od jedné maminky (kterou jsem ani neznala) dostala přednášku o škodlivosti slunečních paprsků na pokožku dítěte – asi dle lehce čokoládové barvy nabyla dojmu, že se denně opaluje! Ještě dříve, když byl Fík miminko, jsem se zase dozvěděla, že má silnou žloutenku a měla bych to urychleně řešit. Je zvláštní, kolik ochotných ‚profesionálních‘ matek, vždy při pravených kdykoliv poradit, číhá všude kolem.
Pascal žije v Evropě od svých patnácti let. Za tu dobu si na zdejší život tak zvykl, že Linda ve vztahu žádné kulturní rozdíly nevnímá.