Rivalky pod jednou střechou?
Někdy to svádí k myšlence, že jde o klasické případy oblíbených dětí bez rozdílu pohlaví, to by bylo ale příliš jednoduché řešení této bratro- sesterské záhady. Americká sexuoložka Shere Hite navíc tvrdí, že dívky se cítí v daleko horší pozici, pakliže je jich v rodině víc. „Jedna dívka v rodině se ještě považuje za roztomilou, hezkou rodinnou dekoraci, ale když už je jich víc? Starosti!“ Andrea si minulý rok dodělala při zaměstnání vysokou školu. Pracuje jako ekonomka v zahraniční firmě, bez pomoci rodičů si koupila byt, auto a s manželem čeká prvního potomka. Její starší bratr Petr (38) s odřenýma ušima odmaturoval a garsonku, v níž bydlí, mu pořídili rodiče, protože jeho úřednický plat by na to zkrátka nestačil. „Neříkám, že by z mých úspěchů rodiče neměli radost, ale u mámy rozhodně vždycky vedl Petr,“ říká Andrea. Když jsem odmaturovala s vyznamenáním, přešlo se to stylem: „No, tak fajn.“ Když odmaturoval Petr, slavilo se to, jako by měl kulatiny. A když jsem končila vysokou, zeptala se mě máma, proč jsem se víc nesnažila, abych měla červený diplom. A můj manžel? Je ‚jen‘ učitel. Prý jsem si se svým vzděláním a postavením mohla najít někoho víc na úrovni,“ usmívá se Andrea. Dříve ji podobné poznámky trápily, dnes si dokonce myslí, že je v tom víc než pouhé přesvědčení matek, že se svými syny od dětství musí jednat v rukavičkách, aby jednou byli schopni zachránit svět. „Podle mě je mezi matkami a dcerami určitá rivalita. Někdy mi dokonce přišlo, že je na mě máma zlá a snaží se mi těmi řečmi ublížit, brzdí mě od úspěchu, i když mi ho na druhou stranu přeje a je na mě hrdá, ale přesto žárlí na to, v čem jsem byla úspěšnější než ona. Několikrát mi dokonce přiznala, že mi něco závidí. Nebyl z toho cítit humor, ona to myslela vážně!“ Nejkrizovějším obdobím pochopitelně bývá dospívání. Chlapci mají daleko více svobody, zatímco na dívky je od jejich první menstruace vytvářen tlak, aby „se náhodou nedostaly do problémů“. Je to, pravda, poněkud nefér, vzhledem k tomu, že dívky mají v pubertě zrovna tolik energie a chuti poznávat život jako kluci. Tu ukřivděnost, že jsou daleko víc pod dohledem a mají daleko méně volnosti i důvěry než jejich bratři, si pochopitelně nesou do konce svého života. Stejně jako to, že mají většinou daleko více povinností v domácnosti – muži na ně přece jednou budou mít vlastní ženu, nebo snad ne?
Vypadá to jako začarovaný kruh. Do světa sice vykřikujeme, jak moc toužíme po rovnoprávnosti a jak jsme unavené z mužů, kteří od nás očekávají mateřskou péči, ale ve chvíli, kdy máme možnost ze svých vlastních synů vychovat opravdové a samostatné muže, zapadneme opět do starých kolejí našich matek a jedeme dál. Je to smutné, ale je to skutečně tak. Stále je kolem nás mnoho matek, vychovávajících ze svých synů věčné chlapečky. Ti se pak sice tváří jako budoucí spasitelé světa, ale ve skutečnosti se hroutí před sebemenší životní překážkou. Neplačte, milé sestry, i tady totiž platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jste samostatné, úspěšné, či dokonce úspěšnější než váš ‚velký‘ bratr? Pak za ty ostré loky, kterými jste se k vytouženým cílům musely prodrat, a za všechno, čím jste si kdy musely zajistit pozornost rodičů, s největší pravděpodobností vděčíte také jemu.