ÚKLID BYTU I DUŠE
Druhý den jsem vyhodila všechny věci, které mi ho připomínaly (ty, co jsem nedokázala vyhodit, jsem schovala na dno skříně, aby nebyly na očích), a začínám se učit být bez něj. Jde to! Každý den se cítím o něco lépe, ale stejně mne občas bodne u srdce a ptám se sama sebe, jestli to, co říkal, byla pravda, či má dávno jinou a byla to jen chabá výmluva. Nikdy se to nedozvím. Své věci z jeho bytu jsem si nechala doručit do práce na recepci a smazala jsem všechny kontakty. Znáte to, pár skleniček vína a tendence mu napsat jsou opravdu silné. :-)
MĚL KOULE?
S odstupem času oceňuji, že dokázal říct vše osobně, nebyl to rozchod po sms či mailu. Online rozchod zažilo nespočet mých kamarádek a všechny se shodují na tom, že ten jejich neměl koule na to, říct jim to do očí. Ten můj měl, ale na výsledku se nic nemění. S rozchodem se každý vyrovnává po svém. Někdo nakupuje, někdo pláče, někdo se potřebuje ‚vykecat‘ či fyzicky vybít. Já jsem zkusila všechny varianty a nepomohlo nic, potřebovala jsem prostě jen čas a vše si srovnat v hlavě.
NOVÝ ZAČÁTEK
Několik kamarádek mi radilo: „Založ si profil na seznamce, to ti pomůže!“ Zírám na ně a moc jim nevěřím. Ale měly pravdu. Po několika dnech si opravdu zakládám seznamkový profil (několik hodin mi trvá jen výběr vhodných fotek), ale zvládnu to a zapojuji se do šíleného kolotoče. Po pár minutách nestačím zírat. Během 30 minut si můj profil prohlédlo 500 mužů, z toho 50 mi napíše zprávu. Chvíli si je čtu a musím přiznat, že zprávy typu: „Tak krásná dívka jako ty sem asi zabloudila!“ nebo „Moc ti to sluší!“ mi opravdu dodávají sebevědomí. (I když vím, že stejnou zprávu píšou každé, která je jen trochu zaujme.) Sama si říkám, že na nějakou schůzku je příliš brzy, že má raněná duše potřebuje ještě čas, i když...