Lenku jsem poznala před lety coby reportérku TV Nova, tehdy nosila zrzavé vlasy s ofinou, před pár lety byla blond a já jen čekám, kdy na mě vykoukne z obrazovky s tmavým účesem a la Victoria Beckham...
Text: Daniela Révai
Potkáváme se spolu pravidelně při natáčení, a i když se naše setkávání často omezí jen na letmý pozdrav, protože práce reportéra je hlavně o neustálém běhu za rozhovory a často se opravdu zastavíte až večer po odvysílání zpráv své televize, Lenka je vždy, navzdory spěchu a stresu, usměvavá. Poté, co začala moderovat nedělní politickou diskuzi na Prima Family, jí diváci píší i to, že je nesympatická a ošklivá. Lidé totiž občas dovedou být zlí, a to jen proto, že ve studiu sedí zrovna jejich oblíbený politik.
Vím, jak je těžké se na takový pořad připravit, politiku nechme stranou, jak se chystáš před kameru těsně před vysíláním?
Zatímco pro mě je to jediná vyloženě relaxační hodinka celého dne a vlastně někdy i celého pracovního týdne, pro ten tým kolem je to hodina dřiny. To víš, do maskérny jim přijde rozcuchané, pokrčené, vybledlé cosi s kruhy pod očima, podle nichž by se mohla názorně vyučovat geometrie, a ony z tohoto ‚materiálu‘ musejí vykouzlit člověka hodného televizního vystoupení. Tímto jim tedy vyjadřuji obrovský dík. Stejně tak šéfovi kostymérny. Dosud jsem nerozlouskla, jak to dělá, ale první šaty, které mi předloží na zkoušku, mně pokaždé padnou, jako bych si je nechala ušít na zakázku. Těmto lidem stoprocentně důvěřuji, takže jim do jejich práce v podstatě vůbec nemluvím.
Pokud se nemýlím, jsi teď u nás jediná žena moderující politickou diskuzi, co na to kolegové z branže? A co kolegyně, nezávidí ti?
Asi mám štěstí na fajn a přejícné kolegy, protože mě spíše podporují. Ale upřímně ani nevím, jestli je zas tak co závidět. Vždycky jsem považovala moderování politické diskuze za nejméně vděčnou politickou práci. Těmto moderátorům se prostě nic neodpouští. A když pak mé kolegyně čtou sáhodlouhé dopisy některých diváků (převážně ale spíše divaček), kterak jsem ošklivá, nesympatická nebo třeba zlá, nemyslím si, že by se do této práce kolegyně bůhvíjak hrnuly. Dokud jsem nebyla tak vidět, lidi jsem v podstatě nezajímala. Teď jsou někteří schopní rozebrat na dvě‚á čtverky‘ třeba jednu větu, kterou jsem při moderování vyslovila. O to více si pak ale vážím každého jednoho pozitivního ohlasu, který se ke mně dostane.
Prozradíš mi nějakou veselou televizní historku, která tě potkala?
Těch historek je samozřejmě spousta, při vyprávění ale bohužel tak nevyznějí jako v reálu... S úsměvem vzpomínám na jedno ze svých prvních moderování takzvané ranní show, kdy totálně selhalo snad všechno, co selhat mohlo. Nejprve mi vypadlo čtecí zařízení, pak jsem zjistila, že zrovna onen text nemám vytištěný v papírech, které jsem měla připravené pro případ nouze, takže jsem chvíli jen koulela očima do kamery a něco blekotala. Pak jsem raději požádala režii o příspěvek, který samozřejmě nešel spustit. Jala jsem se tedy prezentovat denní tisk a v tu chvíli jsem si všimla, že ony noviny si klidně pročítá za kamerou můj kameraman. To už jsem se neudržela a začala jsem se smát, dokud mě neodstřihli ze záběru.
