Jsem prý docela sympatická. A taky jsem prý jediná milá Eva, kterou kdy v životě potkala. Všechny ostatní Evy, které zná, jsou totiž úplné krávy, přiznala se mi jednou jakási Lucie v podroušeném stavu na večírku naší společné známé...
Text: Eva Finsterlová
Nenávidím to jméno! Neber si to osobně, ale fakt nikoho snesitelného s tímhle jménem neznám!“ tvrdila mi Lucie. Eva se jmenovala její příšerná kolegyně z práce, Eva byla otravná exmanželka jejího přítele a s neméně hroznou Evou teď také chodí i její bratr – zatím prý ještě nezjistil, jaká je to vypočítavá mrcha... Když jsem se tak zamyslela, došlo mi, že ani já jsem doposud neměla velké štěstí na nositelky jejího křestního jména. Jedna Lucie byla například blízkou kamarádkou mého ex. Tak blízkou, že jsme se kvůli ní neustále rozcházeli. Byla totiž velmi nešťastná a své bolístky si ráda léčila na jeho chápavém rameni... Jinou Lucii jsem zase nemohla vystát proto, že se do ní zamiloval muž, kterého jsem léta tajně milovala já. A který bohužel nemiloval mne... Aby toho nebylo málo, další Lucie doslova roztavila zdánlivě neotřesitelné manželství mých, dnes již bývalých, sousedů... Nicméně, opilá Lucie mi tehdy na bujarém večírku nasadila brouka do hlavy. Jakkoli se to mohlo zdát bláznivé, uvědomila jsem si, že každý z nás svému jménu může vtisknout cejch, který u někoho dokáže vyvolat silné negativní emoce, či dokonce předsudky.
Jméno má tvář
Ani po vystřízlivění z ‚večírkového oparu‘ se mě nedokázala pustit myšlenka na to, jak velká je spojitost jmen a lidských povah. Jedno mi bylo jasné – žádné jméno není jen soupravou písmenek pro úřední doklady. Spojujeme si s ním, v dobrém či ve zlém, lidské tváře, jejich charakter, gesta, chování, křivdy a mnohdy i bezesné noci.
„Bude se jmenovat Klára!“ vyhrkl jednou nadšeně můj bývalý přítel. To bylo ještě v dobách našeho partnerského štěstí, kdy jsme plánovali rodinu a cvičně vybírali jména pro naše budoucí potomky. „Klára je bezkonkurenčně nejkrásnější ženské jméno,“ rozplýval se bývalý. „Klára?! Nikdy!“ reagovala jsem znechuceně. Před očima se mi okamžitě zjevil obrázek jisté Kláry z Brna, která mě dostala na starosti v mém úplně prvním zaměstnání. Měla mě, vyklepanou a vykulenou žábu, zaučovat... Namísto toho mi však už první den velmi jedovatě sdělila, že si musím poradit sama, stejně jako v životě (jí prý taky nikdy nikdo nepomohl!), a pak se odebrala na toalety, kde si doplňovala tekutiny ve formě vodky a kde také – než ji konečně vyrazili – střídavě trávila většinu pracovní doby. Kdepak! Má dcera se přece nemůže jmenovat jako ta věčně nalitá, páchnoucí a nepříjemná ženská! odmítala jsem ‚Kláru‘ nekompromisně. I přes veškerou svou snahu jsem si totiž v mysli toto jméno od prsaté brunety s chraplavým hlasem a zarudlým obličejem nedokázala odstřihnout. „Co třeba Jakub?“ navrhla jsem zase já. „Jen to ne! Tak se jmenuje ten užvaněnej kretén u grafiků,“ šklebil se pro změnu ON.
Jak se zdálo, nebyla jsem sama, která někomu nemohla přijít na jméno... Později jsem si v duchu dokonce jména rozdělila do tří hlavních skupinek. V první byla ta, která patřila lidem pro mne naprosto nesnesitelným. Ve druhé byla jména spojená naopak s těmi, kteří byli mému srdci blízcí. A pak tu byla třetí kolonka – jména, která jsem si s někým spojovala, ale nevyvolávaly u mě žádné negativní emoce, nanejvýš pak vtipné vzpomínky. K takovým patřilo například jméno Kamil – kluk ze školky. Ano, je to sice už hóóódně dávno, ale já si na něj prostě pořád živě pamatuji. Kamil Korálek nosil barevné lacláče s kapsami a neustále fňukal.
Dělej svému jménu čest
Aleš byl zase spolužák ze základky. Smál se jako holka a s holkama i nejvíc kamarádil. Jeho největším snem bylo stát se tanečníkem zpěvačky Madonny, kterou miloval k zbláznění a zval nás domů na soukromé taneční show, kde tančil na její hity Vogue a Like a Virgin... Později se ukázalo, že je – jak jinak – gay. Nemůžu si pomoct, ale jméno Aleš mám s poněkud zženštilými povahami mužů jaksi spojené dodnes.
Mají tedy naše jména významný vliv na to, kým jsme? Nebo jsme naopak my sami vinni tím, s čím vším si druzí naše jméno spojují? A vůbec, neměli bychom si více uvědomovat zodpovědnost za naše jména? Ne nadarmo se říká: Dělej svému jménu čest! A buďme upřímní, vážně nemáte ve svém okolí ani jednoho jediného člověka, o němž jste si z nějakého důvodu jisti, že by své dítě právě kvůli vám nepojmenoval stejně? ♥