Text: Milada Kůrková / Kristina Kitti Nedvědová
Lýdia Vyčítalová
Do křehké blondýnky byste asi neřekli, že ze všeho nejraději stojí na pódiu se svou metalovou kapelou a hraje na elektrickou kytaru. To ale není její jediná vášeň. Jako samouk začala před rokem fotografovat a dnes podle mě patří k nejtalentovanějším autorkám portrétních fotografií. Sama jsem se od Lýdie nechala vyfotit a musím říct, že výsledek mě ohromil. A tak bylo hned jasné, že Lýdii musíme zařadit do naší oblíbené rubriky...
Co bylo na vaší první fotce a kolik vám tenkrát bylo let?
Na mé první fotce bylo asi španělské město Reus, bylo mi tak 21 a focení mě v té době vůbec nezajímalo. To přišlo až o spoustu let později.
Z vašich fotografií často vyzařuje jemně dekadentní atmosféra. Souvisí to s vaším viděním světa?
Spíš to odráží to, co mě baví, než že bych viděla svět nějak dekadentně. V každodenním životě se snažím držet se pozitivních věcí, ale když vezmu do ruky foťák nebo kytaru, vypouštím svoje démony. Ale na lidi se, myslím, usmívám.
Když fotíte portréty, sama modelky i líčíte. Jaký podle vás musí být make-up, aby tvář na fotce vyzněla co nejlépe?
Teoreticky vůbec nevím, jsem samouk. Odkoukávala jsem od profíků vizážistů, co dělali s mým obličejem, hodně se dívám na videa světových vizážistů na internetu. Já osobně jdu intuitivně za tím, abych vytáhla z konkrétního obličeje to, co mě na něm baví. Skoro na každém obličeji je něco hezkýho.
Jak je možné, že ženy, které fotíte, vypadají na fotkách sexy a přitom velmi přirozeně? Většinou to nejsou žádné profesionální modelky.
To netuším. Fotím je tak, aby se na té fotce líbily především mně. Většinou je to improvizace, moment, kdy to tam prostě uvidíte...
Co děláte pro to, aby se modelka cítila uvolněně a nestyděla se?
Povídáme si. Když mě začalo bavit focení, sama jsem se nechala fotit, abych věděla, jaké to je, vlézt před objektiv a svléknout se před cizím člověkem. Je to o důvěře, chemii a inspiraci.
Nosíte fotoaparát neustále s sebou, nebo si ho berete pouze plánovaně, když se chystáte něco nafotit?
Fotím holky, kluky, město, přírodu a svou korelu, tu hlavně... Ale asi nejvíc mě baví lidi. Neustále s sebou nosím telefon a snažím se udělat alespoň jednu fotku denně, trénuju, klidně cestou do práce. Učím se tím víc dívat kolem sebe. Nemám žádné předsudky vůči Instagramu, baví mě.
Platí podle vás, že čím dražší fotoaparát, tím lepší fotky s ním dokážete udělat? Nebo stačí nějaký průměrný stroj?
Popravdě, já jsem fotograf punkáč, vůbec se v té technice nevyznám. Stále mám svůj první fotoaparát, Cannon G12, a ten mi doporučil můj kamarád fotograf, že je pro začátek docela dobrý. Zatím mi vyhovuje, je malý, lehký, vejde se do kabelky a lidi se hned nevyděsí, když na ně vytáhnete malý fotoaparát. Asi jsem ještě nedorostla do velké mašiny. Viděla jsem krásné fotky z drahých fotoaparátů, ale i z telefonu.
Jak moc je podle vás důležité dodržovat určitá fotografická pravidla? Chodila jste do nějakého kurzu, nebo jste čistě samouk?
Jsem samouk a určitě porušuju spoustu fotografických pravidel, protože je jednoduše neznám. Prostě mačkám spoušť.
Co byste doporučila čtenářkám, které rády fotografují a chtěly by se posunout někam dál?
Já se necítím na to, abych někomu v oblasti fotografování něco doporučila, sama jsem ještě na začátku. Prostě foťte.
Kromě fotografování hrajete také na elektronickou kytaru v metalové skupině. Trošku netypický koníček pro křehkou blondýnku... Proč právě metal? Čím vás okouzlil?
Vystudovala jsem klasickou kytaru na Ježkově konzervatoři, hudba je můj velký koníček a stát na pódiu je silná droga. Někdo sportuje, medituje, já si vezmu kytaru, zapnu aparát, s klukama z kapely začneme hrát a já cejtím, že jsem v tu chvíli na tom správným místě. A to mám jen s metalem.
Co vás ještě baví? Máte nějaké sny, co byste ještě chtěla dělat?
Spolu s kamarádkami jsme založily občanské sdružení Megaton Production. Už pět let organizujeme soutěž o nejlepší hudební design, Megaton Fashion Show. Snažíme se upozornit na buklety, plakáty a merch kapel na naší hudební scéně. Výtěžek z akce je věnován každoročně Nadaci Terezy Maxové dětem, už dva roky finančně podporujeme kluky z jednoho výchovného ústavu, letos nám dokonce zahráli v Lucerně na naší akci.
Čím jste si naposledy udělala radost?
Koupila jsem pro sebe a svoji mámu letenky do Barcelony a lístky na koncert kapely Extreme, ve které hraje můj kytarový idol Nuno Bettencourt. Budu stát pod pódiem a budou se mi podlamovat kolena, jako když jsem je poprvé uviděla v televizi, když mi bylo čtrnáct.
