Co asi dělá? Jak se má? S kým žije? Má nějaké děti? Jsou to přesně tyto nostalgické otázky, které občas přepadnou každého z nás. A moderní technologie nám na (ne)štěstí dává možnost si na mnohé z nich odpovědět…
Text: Alice Serverinová
Buďme k sobě upřímní, od té doby, kdy se Google a Facebook stali každodenními parťáky našeho živo - ta, si občas nemůžeme pomoci. Pátráme, slídíme a zjišťujeme, kam se poděli ti, jejichž tváře nám začínají pomalu splývat s jinými (pokud si je tedy občas přímo neosvěžíme z blednoucích fotek v zaprášených fotoalbech). Zato vzpomínky zůstávají stále živé. A občas bývají dokonce živější, než bychom si vůbec přáli.
Ani ředitel, ani filantrop
Nedávno na to přišla řeč mezi kamarádkami. Jedna se přiznala, že měla nostalgickou náladu a celou neděli strávila vyhledáváním svých bývalých lásek na Facebooku... „Vůbec nevím, jak mě to napadlo. Najednou jsem si prostě vzpomněla na svého prvního kluka a zkusila jsem si ho vyhledat na Facebooku,“ říká pětatřicetiletá Daniela. „Prostě mě přepadla zvědavost, jak dnes vypadá.“ Svou první lásku skutečně našla. „Pořád si je podobný,“ říká Daniela, která na Facebooku pátrala i po dalších, kteří se jí kdysi nějakým způsobem zapsali do srdce. „Z mých dávných lásek nevyrostli žádní einsteini, ředitelé nebo filantropové. Většina z nich skončila u pípy nebo za volantem traktoru. Raději se ne - budu pouštět do hlubších analýz, proč tomu tak bylo. Každopádně všechny jsem si v určitý okamžik chtěla vzít,“ směje se dnes úspěšná manažerka.
„Tak kupříkladu Pepa. Když jsem se do něj zamilovala, bylo mi čtrnáct, ale už když jsem mu na vsi pomáhala s králíky, říkala jsem si, že bych u této činnosti nerada zůstala do pokročilejšího věku. Tenkrát jsem ho ale milovala nade vše. Naštěstí se se mnou bez důvodu rozešel. Dnes ho najdete na těch samých souřadnicích a ke králíkům přibyly kozy a krávy. A jeho zaměstnání? Soukromý zemědělec.“ Velmi něžné city ve čtrnácti Daniela chovala také k Vláďovi. „Nosil tehdy cool oblečení, měl melír, a i když jsme toho spolu moc nenapovídali, připadal mi dostatečně reprezentativní typ na to, abych se s ním vodila za ruku po jičínském náměstí.“ Reprezentativní Vláďa už dnes nicméně tolik ‚cool‘ není. V Jičíně, kde stále žije, pracuje jako hospodský. Při vzpomínání na doby minulé se Danieliny romantické vzpomínky stočily také k Robertovi, který dnes pracuje jako divadelní režisér. Není divu. Už v patnácti jí psal básně, rozuměl hlubokým textům alternativních zahraničních kapel a ve volném čase vyřezával loutky nebo koukal na Studio kamarád. Byl trochu mimoň, a když mi jednou oznámil, že nemůže přijít na naše domluvené rande, protože má studené nohy, našla jsem si jiného blázna.“
Daniela je jednou z těch, kterou rozhodně nemusí trápit výčitky svědomí kvůli tomu, že se rozešla s někým, z koho se později vyloupl naprostý génius.
Kdybych já si tenkrát vzala…
Jaký je vlastně důvod, že si čas od času hledáme informace o našich bývalých láskách? Pouhá zvědavost? Stesk po dobách minulých? Nebo se jen chceme přesvědčit, že ten či ta, s nimiž nám to kdysi nevyšlo, si bez nás nevede o mnoho lépe? Možná. Ačkoliv jsou přejícné čisté duše, které svým ex štěstí ze srdce přejí a jejich úspěchy nadále sledují z povzdálí. Patří k nim například Iva (26). „Můj bývalý je umělec a čas od času narazím na jeho jméno na plakátech nebo na Facebooku, když se koná nějaká jeho výstava. Pokaždé zvažuji, že se půjdu podívat. Nikdy jsem nakonec nešla, ale vždy sleduji recenze výstavy, všechny články a videa z akce.“
Abychom ale nemluvili jen o dětských a pubertálních láskách... Za sebe se přiznám spíš k mírné škodolibosti u těch bývalých, kteří se ke mně při rozchodu ne - zachovali zrovna šarmantně. Jako třeba Radim. Žili jsme spolu pět let, měli jsme se brát, plánovali společnou budoucnost. Jeho táta mě zbožňoval a jeho maminka mu kladla na srdce, aby si to se mnou nepokazil, protože jsem nejlepší holka, jakou kdy měl. A Radim si to se mnou pokazit nechtěl. Nakonec se mu to ale přeci jenom ‚povedlo‘. Pohár mé trpělivosti přetekl, rozešla jsem se s ním a on si pouhý týden po rozchodu natruc nastěhoval domů jinou. Tu si také do roka a do dne vzal. Od našich společných známých ale vím, že jim to v manželství příliš neklape, Radimova maminka nesnáší její krátké neupravené vlasy a bordelářství, zatímco tatínkovi se nelíbí, že nová snacha kouří jako sádrový ježek a občas kleje jako dlaždič...
Ne vždy nás ale sonda do hlubin minulosti uspokojí a pohladí naše staré šrámy. Pro Helenu by bylo jednoznačně lepší, kdyby se do pátrání po svém ex nikdy nepustila. Šlo o muže, do kterého se bezhlavě zamilovala a prožila s ním krátký románek na dovolené. Ona chtěla pokračovat, on ne. Je to už osm let a ona ho neustále lustruje na internetu. Přestože nikdy o přátelství s ním na Facebooku nežádala – pravidelně kontroluje jeho nové (veřejně přístupné) příspěvky na zdi. Stejně kontroluje i Facebook jeho přítelkyně. K její smůle je dotyčný se svou partnerkou nesmírně šťastný, což Helenu neskonale deptá. Vzpomínek z minulosti se ale Helena vzdát nechce. A tak se pravidelně mučí dalšími a dalšími novinkami na ‚jeho i její zdi‘...