Není to tak dávno, co jsem při bezcílném přepínání programů na televizi narazil na starší americký film Po čem ženy touží.
text: Bořek Slezáček
Už jsem ho párkrát, asi jako každý, viděl, takže mé momentální choutky neuspokojil. Nicméně musím říct, že vlastně mám ten film docela rád. Mel Gibson patří mezi mé oblíbence a v roli nesnesitelně buranského a sexistického kreativce z přední reklamní agentury odhalil svůj nesporný komediální talent i odpovědi na pár základních otázek, co že to ty ženy vlastně chtějí, včetně faktu, že je to na hony vzdáleno představám některých mužů o ženské duši. Je to samozřejmě lehký žánr a nekompromisní generalizace, ale uráží mne to méně než Sex ve městě. Přistupme tedy na hru a pojďme si tak trochu pro zábavu zageneralizovat také, ovšem tentokrát v opačném gardu. Po čem že to touží muži? Přiznávám, že jsem dost alergický na otřepanou frázi ‚vy muži‘, shledávaje ji sexistickou, nemístnou a generalizačně urážlivou. Ale pro tentokrát velmi výstižnou. Takže...
Muži i ženy, ať se to, pánové, některým líbí nebo ne, jsou obojí lidské bytosti a z toho by měl vyplývat fakt, že jejich touhy budou zhruba podobné – štěstí, zdraví, nějaké ty prašule. Ale jistá specifika určitě najdeme. Po čem muži touží? Jak kteří. Konzumenti lesklých časopisů pro pány v tom mají jasno: hodinky Hublot, modelka, Ferrari, závist ostatních, rozhodně větší penis. Zaměřme se tedy raději na takového muže, o kterého máte, dámy, zájem – a neříkejte, že ne. Nezávislá osobnost, nespoutaný, ale jen tak trochu, hajzl, ale taky jen trochu, fešák, aby ostatní záviděly, ale zase s mírou, zajištěný, ale nemusí být nutně hrbatý z peněz, zkušený, ale ne stařec, a tak dále včetně těch sexuálních nej. Ženy si často myslí, že muži od nich očekávají, že budou za všech okolností krásné a dostatečně povrchní na to, aby se nemohly plést do věcí v mužském světě důležitých. Ale z mých pozorování vyplývá, že žena parťák v diskuzi o čemkoliv je sen mnohých mužů. Jistě, nemusíte nutně vědět, kolik dal loni Messi gólů, ale znalost faktu, že je to slavný fotbalista, vám jistě nějaké body přihraje. Přičemž nepochybuji, že to valná většina z vás, dámy, ví a že byste dokonce odzbrojily muže strohým konstatováním, že Barcelona by bez něj nebyla tentýž klub.
Muži nechtějí ve vztahu intriky.
Chtějí přímočarou a pravdivou komunikaci. To se ovšem samozřejmě netýká jejich milostných avantýr bokem, tam bych nepátral. Zkuste se prostě, milé dámy, naučit otevřeně se svým partnerem mluvit o svých potřebách, postojích a náladách. Neříkejte to, co si myslíte, že chce slyšet, říkejte, co máte na srdci, protože to jediné, co chce slyšet, je váš opravdový názor. Chcete-li ho někam vmanipulovat, dohnat k nějakému rozhodnutí, pak věřte, že lepší než intrika je vybalit to rovnou, bez příkras a s patřičnou argumentací. U mnohých by stačilo i pouhé přání.
Miluje vás a chce vás pochopit.
Akceptuji fakt, že ženy i před svou nejlepší kamarádkou trochu hrají divadélko. Nemyslete si ale, že to chlap nepozná, když s ním hrajete tutéž dívčí partii. Další naprosto zásadní modelovou situací, nad kterou se chlap zcela jistě rozčílí a do krve pohádá, ale pak se jí kolektivně v partičce zasměje, protože to mají doma občas všichni naprosto stejně, je následující scénka: „Ahoj lásko!“ „Ahoj.“ „Co ti je?“ „Nic.“ „Jak nic, když vidím, že se něco děje, znám tě a vím, jak to vypadá, když se neděje nic. Takhle to rozhodně nevypadá. Proč mi, proboha, nemůžeš prostě a jednoduše odpovědět!“ „Mám blbou náladu.“ Vždyť o nic nejde. A nebo je to kvůli partnerovi a pak o něco jde, ale dá se to řešit. Musím ale vědět, čemu čelím. Víte, třeba máte špatnou náladu kvůli nějaké prkotině, nebo prostě jen tak. Jenže chlapi mají sklony k tomu, myslet si, že je to kvůli nim. Pokud jsou navíc zrovna v situaci, kdy jim to nejde tak, jak by si představovali, vztáhnou si i tuhle hloupost na sebe. Ano, má blbou náladu, protože nejsem dost dobrý. A to je cesta do pekla. Každopádně taková situace skončí přinejmenším hádkou. A přitom stačí tak málo. Ne nic, něco.