Zakuklené příznaky
Otevřete dveře kanceláře, v níž vládne hrobové ticho. Nikdo vám neodpoví na pozdrav, oči jsou zabodnuté do monitorů, atmosféra by se dala krájet... Snad jen dvě kolegyně v rohu se zlomyslně uchechtávají a ukazují si vaším směrem. Na okně, které je vaším jediným zdrojem přísunu kyslíku, se houpe zbrusu nová cedulka ‚zákaz otevírání‘. Vedle klávesnice leží nekonečně dlouhý seznam úkolů, které máte za den stihnout a které podle vaší pracovní smlouvy vůbec nepatří do vaší kompetence. Šéf nakoukne do dveří a uštěpačně zahlásí: „Zase nějaký problém jako obvykle?“ Taková dusná a nepřátelská atmosféra zpravidla vládne v kolektivech, v nichž dochází k šikaně. Její formy jsou rozmanité, významný teoretik mobbingu Leymann jich popsal něco přes čtyřicet. Sadistický šéf může mít podobu vzteklého cholerika, ale i nenápadné, leč ledově přísné dámy předdůchodového věku. Od nařízeného, který vám v dobré vůli vytýká určité nedostatky, se liší jedním podstatným rysem – je vůči vám soustavně nepřátelský, skoro nikdy vás nepochválí (a když ano, tak jen za účelem manipulace – například, aby vám vnutil další náročný úkol, který je očividně nad vaše síly).
První pomoc
Pokud máte podezření, že jste terčem mobbingu, pravidlem číslo jedna je nezůstávat se svým problémem osamocení. Otevřete se svým přátelům a rodině, ale neváhejte kontaktovat ani odborníky, zejména psychologa a právníka specializovaného na pracovní právo. Schovávejte si důkazy o nepřiměřeném chování svého nadřízeného, jako jsou pracovní maily či další dokumenty. A pokud možno si začněte vést deník, do něhož zaznamenáte vývoj událostí a své pocity. Pomůže vám hned ve dvou směrech – jednak si utřídíte myšlenky a dostanete možnost bezprostředně ventilovat své emoce a druhak vám může pomoci při případném jednání s nadřízeným. Pokud budete mít v ruce seznam přesně zaznamenaných událostí i s daty, ulehčí vám to prokazování faktu, že jednání, kterému jste byli vystaveni, bylo už skutečně ‚přes čáru‘.