Kolumb ještě dlouho seděl pod okapem, a teprve když se setmělo, rozlétl se mátožně domů. Nazítří ráno po bezesné noci, kdy úplně zapomněl na svoji každodenní rutinu a ani si neuvařil kávu, tryskovým letem bývalého elitního letce vyrazil z budky. Mířil k balkonu v historické části města, aby se přesvědčil, že včerejší mistrovský koncert nebyl jen sen. Byl rozhodnutý, že už nebude šmírovat a neslušně poslouchat zpovzdálí. Měl dojem, že by se měl představit, tak jak se na dobře vychovaného holuba sluší a patří. Urovnal si peříčka a vyprsil hrudník. Za chvilku už stál na secesním balkonku vedle zlaté klícky, která v letním slunci házela oslňující prasátka. Kolumb si dodal odvahy a nesměle odkašlal: „Dobrý den, slečno,“ nervozitou mu lehce přeskočil hlas.
Slavice se probrala ze zasnění. Zpívala s přivřenýma očima a byla tak zabraná do své árie, že si ani nevšimla, že má návštěvu. „Ach, bon giorno!“ odpověděla mu na pozdrav. Kolumbovi bylo jasné, že sličná zpěvačka není místní. To mu ale rozhodně nebránilo v tom, aby se s ní dal do řeči. Přece jen, když jeden lítá po světě, leccos pochytí z každého jazyka, který tu a tam zaslechne, a italština mu rozhodně nedělala problémy. „Italia! Pasta! Ferrari! Parmigiano! Molto buono!“ rozhazoval nadšeně křídly. Kolumb udělal na slavici svou perfektní výslovností opravdu dojem. Během jediného okamžiku bylo jasné, že ti dva si padli do oka. Kolumb se rozpovídal o svých zážitcích – kde všude byl, co všechno viděl a s kolika různými ptáky se na svých cestách potkal. Slavice hltala každé Kolumbovo slovo. „Vy tak krásně vyprávíte! A tak zajímavé věci, pane...“
„Holub Kolumb, k vašim službám, slečno!“ „To je roztomilé,“ zachichotala se slavice. „Já jsem Edith. Moc mě těší. A teď, prosím, vyprávějte dál. Víte, trochu se stydím to říct, ale já se ještě nikdy neproletěla,“ svěřila se Edith. „Narodila jsem se už v klícce a až doposud jsem nepoznala krásu volného letu. Vaše zážitky jsou tak zajímavé! Já snad tomu ani nemůžu věřit, že svět za zlatými mřížemi je tak pestrý a tak jiný, než jak jsem si ho představovala.“
A Kolumb milerád vyprávěl. Mluvil dlouho a vtipně a Edith se smála a on z ní nemohl spustit oči. Na oplátku se od Edith dozvěděl, že prý přiletěla se svou paní, Marcellou Buttini, která byla operní divou zvučného jména. Právě vyjela na koncertní turné a jednou z prvních zastávek byla Praha. Edith slavnou pěvkyni doprovázela na všech cestách, ale na rozdíl od Kolumba, starého protřelého světáka, vůbec nevěděla, co to vlastně je TEN svět. Na vlastní peříčka ještě nic nezažila...
Vydejte se s dětmi na dobrodružnou cestu do ptačí říše, kde existuje láska, přátelství i legrace, zrovna jako u lidí. Knihu Emmy Pecháčkové s ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové vydalo nakladatelství Meander.