Pokud občas nakupujete v IKEA, určitě už z vás děti vymámily i plyšového potkana, medvídka pandu nebo aspoň maňáska. Plyšáci zmíněného obchodního domu obývají nemalou část českých domácností. Jak vypadá jejich cesta od švédských designérů přes asijské továrny až do rukou dětí po celém světě?
text: Vanda Ptáčková
Annie Huldén je švédská produktová designérka a ilustrátorka dětských knih. Pro společnost IKEA pracuje od roku 1999, nejčastěji se svou návrhářskou partnerkou Sannou Dahlman, a na kontě má už celou zoologickou zahradu – slony, lišky, opice, tučňáky, žirafy, klokany i draky. „Od firmy Ikea dostanu obecné tematické zadání, třeba divoká zvířata. Pro inspiraci si pustím nějaké filmy, listuju v knihách a časopisech. Pak se dám do kreslení. Pokreslím spoustu papíru, abych měla pohledy ze všech možných stran, a když jsem spokojená, následuje zpracování detailů.“ Aby bylo ve fabrice možné začít s výrobou, musí být nákresy co nejjasnější, detailních obrázků je proto spousta, navíc jsou provázené slovními vysvětlivkami. „Plyšové hračky se vyrábějí v Asii a asijské představy o jejich podobě se od těch evropských dost liší,“ říká Annie. „Rozdílnost kultur je velká, nesmím proto doufat, že si asijští kolegové domyslí, na co jsem třeba zapomněla.“
V asijské továrně je projekt nejprve převeden do šicího střihu, podle něj se pak vyrobí vzorek, tedy první skutečný plyšák. Ten putuje zpět na stůl designérky ke schválení. Většinou je třeba provést další úpravy. Část z nich designérka nakreslí a po píše, část provede názorně přímo na výrobku pomocí nůžek, jehly a nitě. V továrně vznikne nový vzorek a komunikace takto pokračuje dál, dokud nejsou obě strany spokojeny. Jen výjimečně se stane, že na stoprocentní vyladění detailů nestačí čas, a pak designérce nezbývá než se smířit s tím, že se hračka od její původní představy mírně odlišuje.
Podobně popisuje proces navrhování další designérka domu IKEA Eva Lundgreen, která vytvořila kolekci postavenou na pohádkových bytostech. „Když začínám pracovat na novém projektu, vždycky kreslím, kreslím a kreslím. Je to pořádný chaos,“ přiznává Eva. „V tu chvíli nepracuje ani tak mozek, jako spíš ruka. Nezabývám se plánováním a rozmýšlením, k de tailům se vrátím později. Až když je představa zvířátka na světě, pokládám si otázky: Má být malé, nebo velké? Má být milé, nebo trochu nebezpečné? Jako první jsem vytvořila rajku, exotického ptáka. Potom draka. A pak se přidávali další a další tvorové, jednoduše jsem nechala svou představivost plynout.“
Měkké, bezpečné a levné
Při navrhování musí designéři hraček zohlednit přísné bezpečnostní normy, které IKEA u dětských výrobků dodržuje. Vnitřní výplň netvoří žádné kuličky a celkově musí být zvířátko velmi měkké. „Velký důraz dávám na oči,“ říká Annie Huldén. „IKEA nepovoluje žádné malé součástky, které by se mohly uvolnit, takže i oči jsou ušité z látky. Jejich výraz je u hračky velmi důležitý.“ Látka musí být hebká a zároveň bezpečná, což například znamená, že nesmí pouštět chlupy. A samozřejmě nesmí být moc drahá. „Umím šít docela dobře, ale nemám v tomto směru žádné vzdělání, učila jsem se jen od své maminky,“ říká Annie. „Při navrhování je samozřejmě užitečné, když víte, kudy povedou švy a jak je možné látku tvarovat. Nejvíce mi ale v práci designérky pomáhá ilustrátorská průprava – právě ta mě naučila vytvářet postavy s charakterem. Kreslení je nejlepší vstupní brána do kteréhokoli odvětví designu.“