Známky jsou k ničemu
S učením jsme pravidelně začínali v devět ráno, pracovali do dvanácti a po obědě ještě dodělávali, co nám zbylo. Pak se děti vydávaly na kroužky, kde navazovaly kamarádství. O kontakt se svými vrstevníky rozhodně ochuzené nebyly. Mohly si vyzkoušet všechno, co je zaujalo, a pak se rozhodnout. Například Veronika prošla spoustou různých kroužků, chtěla jsem, aby se našla, aby zjistila, jaká je osobnost. Začínala s výtvarkou, pokračovala keramikou, cvičením v Sokole, Royal Rangers (to je něco jako skaut, ale s křesťanským zaměřením) a spoustou dalšího. Skvěle si tak vyplnila volný čas. U Royal Rangers zůstala, dělá tam vedoucí. Dnes už je jí dvacet let a studuje na Filozofické fakultě UK obor historie.
Danovi je šestnáct a chodí na stavební průmyslovku, takže každé ráno od pondělí do pátku sedám k učení už jenom s nejmladší Markétkou. Známky doma nedáváme, spíš si spolu o věcech povídáme. A jak je to s vysvědčením? Já mám za úkol ho napsat a ve škole ho po přezkoušení dětí pedagogové schválí, nebo ne. Většinou je to v pořádku. Vysvědčení může být slovní nebo vyjádřené známkami, já jsem vždy preferovala první možnost. Říkala jsem si: „Když napíšu samé jedničky, tak je to sice ohromující, ale dítěti je to k ničemu.“ Když pak byly děti na druhém stupni, začaly po známkách toužit, tak jsem jim ty jedničky dávala. Byly všechny šikovné.
Budete se divit, ale žádné z nich nikdy netoužilo chodit do normální školy. Když byla Veronika na střední, jednou prohlásila: „Mami, s tebou to bylo mnohem lepší. To, co probíráme půl roku, bych doma zvládla natošup!“ Někoho možná napadne, že i mně mohl chybět kontakt s jiným světem, než je ten dětský. Ale to je omyl! Mám spoustu kamarádek. Scházím se hlavně s těmi, které také provozují domácí školu. Jsme stejná krevní skupina, navzájem se podporujeme a předáváme si zkušenosti. Naši práci zastřešuje Asociace domácího vzdělávání (www.domaciskola.cz), která je k dispozici všem, kteří potřebují radu ohledně domácí výuky. Když mám čas pro sebe, chodím plavat, jezdím na kole nebo na in-linech, celá naše rodina miluje výlety a cestování. Letos jsme byli v Itálii na týdenním puťáku, před dvěma lety zase ve Francii. Jsme rádi všichni spolu.
Samozřejmě mi přišlo na mysl, co budu dělat, až i Markétka odejde na střední školu. Koketuji s myšlenkou konzultantství pro rodiče, kteří mají o domácí výuku zájem, ale třeba se ještě vyskytne něco jiného. Uvidíme...
