Je radost vidět své syny nadšené
Lucie Skotnicová, maminka dvou synů, fotografka a šéfredaktorka časopisu Studiozone, je s montessori tak spokojená, že se rozhodla i pro stejně zaměřenou základní školu.
Proč jste se rozhodla pro předškolní výchovu v podobě Montessori školky?
Věřím, že mé děti mají dostatek rozumu, aby nemusely jednat podle příkazů a rozkazů. Chtěla jsem pro ně zařízení, kde jim pomohou rozvíjet jejich přirozené schopnosti a budou respektovat jejich osobnosti. Takové prostředí pro mě představovala pouze ‚alternativní‘ školka. Hledali jsme dlouho. Rezignovala jsem na požadavek dochozí vzdálenosti od místa bydliště a soustředila jsem se na vzdálenost od místa, kde jsem pracovala. Do Montessori školky chodili oba naši synové a nikdy jsem nelitovala času ani peněz. Montessori prostředí a pomůcky v našich dětech upevnily přirozenou zvědavost, podporují je ve zkoumání, a i když je občas těžké vydržet všechna ta ‚proč‘, určitě to stojí za to.
S Montessori jste pak pokračovali i na základní škole...
Školka nás nadchla, a tak jsme opět absolvovali téměř rok hledání základní školy. Zatím jsme velmi spokojeni. Starší syn je ve druhé třídě a pro mladšího, před školáka, o jiné škole ani neuvažujeme. Líbí se nám, že když je dítě v nějakém předmětu na před, není to problém, ale prostě pokračuje dál. Stejně tak se nám líbí, že ve třídě je první, druhý a třetí ročník dohromady. Děti spolupracují, mladším pomáhají a od starších se učí. Schopnost dětí navazovat přátelství přes věkový rozdíl je úžasná! Ze svých školních let si vybavuji, že například vztah druháka se čtvrťákem byl zcela nemyslitelný.
Co dalo Montessori školství vám, rodičům?
Především jiný pohled na vzdělá vání. Oba dva jsme vychováni metodou memorování a najednou vidíme, že to jde i jinak a účinek je mnohem větší. Těší nás, že syn je ze školy stále nadšený a těší se tam. Ve škole mají na každý měsíc nějaký projekt a učí se pracovat s informacemi, jak je najít, jak je zpracovat, jak spolupracovat ve skupině. Učí se toleranci a respektu k sobě navzájem, k prostředí, ke svému okolí.
Ve kterých konkrétních bodech si myslíte, že se děti cítí lépe než v obyčejné školce?
Určitě v tom, že s nimi tety jednají v rámci možností jako se sobě rovnými. Motivující prostředí podporuje přirozenou zvídavost, jejich nadšení z pomůcek praktického života bylo zpočátku neutuchající. Moji kluci milovali matematické pomůcky či praktické záležitosti, jako je dílnička, kde se jim dostalo do ruky kladívko, pilka, šroubovák, a mohli vyrábět.
Jak se učitelky k dětem chovají?
Tety se k dětem ve školce chovají vstřícně, vždy si najdou čas, aby vyslechly, co je trápí. Přistupují k nim jako k dospělým lidem, ne chovají se direktivně, dokážou vyřešit konflikty velmi respektujícím způsobem k oběma stranám, učí děti dohodnout se.
Jak vypadá jeden den vašeho syna ve školce?
Do školky přicházíme v půl deváté, syn se převléká v šatně, ukládá si vše na své místo, loučíme se a on odchází do třídy. Společně s ostatními dětmi a tetou připravují svačinku – krájí zeleninu a ovoce, chystají chlebíčky a sýr. Kolem deváté hodiny pak začíná Montessori blok, kdy se děti věnují práci s pomůckami, poté jdou na procházku. Následuje oběd, který děti pomáhají servírovat, a po obědě následuje odpočinek. Děti mohou spát, většinou to spíše dopadá tak, že tety čtou pohádku a děti v klidu odpočívají. Odpoledne jsou kroužky, syn chodí na výtvar ku, dramatický kroužek, angličtinu a kroužek vaření. Pak je svačina, po ní si děti hrají uvnitř či na zahrádce. V pět syna vyzvedávám, jedeme pro bráchu na kroužky a poté všichni domů.