Mateřská náruč
Potřeba fyzického kontaktu je u miminek stejně skutečná jako potřeba jídla a spánku. Novorozenec zkrátka patří do máminy náruče. My, obyvatelé vyspělých západních zemí, jsme se v tomto ohledu vzdálili své přirozenosti a mohli bychom se učit od přírodních národů, kde je běžné, aby dítě trávilo v kontaktu s matčiným tělem celé dny. I u nás nejedna matka zjistí, že se její dítě zázračně uklidní, jakmile ho vezme do náruče nebo uváže do šátku. Nemějte obavy a neposlouchejte dobře míněné rady, že si na sebe pletete bič. Miminko nejméně do šesti měsíců není možné rozmazlit. Čím víc lásky a pozornosti mu věnujete, tím spíše se z něj stane samostatný a sebevědomý člověk.
Nenechte je trápit
Zatímco dříve se radilo nechat děti křičet a vést k samostatnosti od prvního dne života, dnes lékaři a psychologové doporučují pravý opak. Ať už je důvod pláče jakýkoli, pro miminko je v tu chvíli velmi závažný. Dlouhý pláč znamená pro dítě velký stres, v reakci na něj se vyplavuje hormon kortizol, který v těle neblaze ovlivňuje řadu funkcí od imunity až po tvorbu kostí. Je pravda, že miminko, které se nedovolalo pomoci, nakonec plakat přestane. V hloubi duše rezignuje na to, že svým pláčem vyvolá odezvu, hluboká frustrace se však projeví jinde, např. v extrémním prožívání separační úzkosti. Dlouhodobá deprivace pak dítě poznamená na celý život.
Vědecký výzkum ukázal, že čím rychleji se naučíte na pláč děťátka reagovat, tím méně bude plakat. Budete-li v prvních týdnech života dítěti dopřávat svou blízkost, pravděpodobně bude již po třetím měsíci plakat mnohem méně než děti, jejichž rodiče pláči nepřikládají takovou pozornost. Trocha toho ‚rozmazlování‘ v raném věku se vám vyplatí.
5 zásad konejšení podle Harveyho Karpa
Připomeňte miminku bezpečné prostředí mámina bříška a jistě se uklidní.
1. Zavinování
Miminkům těsné zavinutí připomene malé prostory v děloze. Zavinovačka mu také zabrání, aby šermovalo ručičkama, a samo se tak vyvádělo z míry, jen musí být dostatečně těsná, aby se dítě nevykroutilo ven.
2. Poloha na boku
Ležení na zádech je pro dítě nepřirozené a může spustit Moroův úlekový reflex (miminko v úleku rozhodí ruce, jako by se chtělo chytit při pádu). Poloha na boku nebo na bříšku napodobuje polohu miminka v děloze, proto je mu milejší. Spát ho však na břiše nenechávejte, tato poloha je jedním z rizikových faktorů SIDS.
3. Bílý šum
Vytrvalé hučivé zvuky, jaké vydává třeba fén nebo vysavač, se označují jako bílý šum a miminka je milují. V děloze je podle výzkumů uváděných Karpem až 90 decibelů hluku, je tu slyšet hučení tepen, pravidelný tlukot srdce, mámin hlas... Na YouTube najdete nejrůznější bílé šumy, jako je vysávání, šum televize, bublání potoka, které můžete vyzkoušet.
4. Houpání
Houpání je dalším napodobením života v děloze – rytmické pohyby byly pro dítě přirozené. Nepomáhá-li jemné pohupování, zaberte víc – skákejte na míči, vykročte rychlou chůzí, to můžete doprovodit třeba i poplácáváním po zádech.
5. Sání
Mnoho miminek si cucá prstíky už v děloze, sání je uklidňuje. Jestliže nemáte problémy s kojením, klidně použijte dudlík, některá miminka upřednostňují třeba cíp pleny či vlastní ručičky.
Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí, Euromedia 2012