Dnešní děti jsou někdy nazývány ‚generací online‘. Zatímco mnoho z nás si ještě možná vzpomene na svoje první setkání s internetem nebo na první odeslaný e-mail, pro dnešní děti je virtuální realita tak samozřejmá jako výhled z okna jejich pokoje. Ne-li víc. Do monitoru totiž koukají nejspíš častěji než z okna.
text: Denisa Mannová
Asi nemá smysl přemýšlet, zda je to dobře, nebo špatně. Prostě to tak je a snažit se tomu zabránit by šlo jen velmi těžko. Už z toho důvodu, že počítače a internet pronikají i do školní výuky. Otázkou spíše je, jak naučit děti pohybovat se v prostředí internetu bezpečně.
Smartphone místo Dudlíku
Současná generace dětí se s počítači, tablety či chytrými telefony setkává už od nejútlejšího věku – i malé batole se dožaduje vašeho iPadu, když vidí, že ho máte každou chvíli v ruce. Odborníci doporučují, aby předškolní dítě strávilo s počítačem maximálně půlhodinu souvislého času, mladší školní děti hodinu. Na mysli však mají hraní her, ne pobyt na internetu. Vhodně zvolené hry mohou rozvíjet myšlení, není tedy třeba je jednoznačně odsuzovat. Předškolní děti ještě většinou nesurfují na webu, i tak je ale dobré začít jim vysvětlovat správné internetové chování už v tomto věku. Nyní jsou vůči radám a doporučením mnohem přístupnější než v pubertě. Navíc nikdy nevíte, kdy se dítě omylem z aplikace, kterou jste mu otevřeli, někam překlikne. Na internet se ale může dostat také na přístroji svého staršího sourozence nebo na návštěvě u kamaráda. Osmdesát procent dětí nad jedenáct let už má svůj účet na Facebooku. Polovina na YouTube, více než čtvrtina na Lidé.cz a Spolužáci.cz. Nepatří-li mezi ně vaše dítě, je to jen otázka času, účet na sociálních sítích si zřizují stále mladší děti, neboť věkové omezení lze velice snadno obejít zadáním fiktivního data narození. A to zvládne i prvňáček. Sociální sítě jsou problematické zejména v tom, že děti nejsou schopny posoudit důsledky svého chování a bez rozmyslu publikují věci, které by rozhodně veřejné být neměly.
Jaká rizika na síti číhají?
Před dvaceti lety se odborníci domnívali, že dětem hrozí na internetu především setkání s pornografií a útočníky, kteří se skrz virtuální realitu mohou dostat do jejich skutečného života. Ano, tato rizika skutečně existují, avšak nejsou tak veliká. Během let, kdy internet doslova prosáknul do našich životů, se objevila i další rizika – ta, která pocházejí od samotných dětí, především od těch, jež jsou na sociálních sítích aktivní. Děti samy sebe ohrožují tím, kolik informací na sebe na internetu prozrazují. Velice snadno se pak stanou oběťmi kyberšikany a sexuálního obtěžování, a to nejčastěji od svých známých.
V loňském roce uspořádala společnost Seznam spolu s Univer zitou Palackého v Olomouci v rámci projektu Bezpečný internet průzkum zabývající se rizikovým chováním českých dětí v prostředí internetu. Z průzkumu vyplynulo, že celá polovina dětí ve věku 11 až 17 let se setkala s některými projevy kyberšikany – verbálními útoky, ztrapňováním, šířením videa či fotografií, obtěžováním a zastrašováním či dokonce průnikem na účet nebo krádeží identity. Kyberšikana ohrožuje děti ve třech oblastech – narušuje jejich soukromí, bezpečí a také reputaci. Dle průzkumu více než čtvrtina dětí byla vyzvána svým virtuálním kamarádem (tedy takovým, kterého v životě neviděly), aby mu zaslaly fotografii svého obličeje. Polovina z nich výzvě vyhověla. Děti, pro něž je dospělost stejně vzdálená jako slunce od naší zeměkoule, si neuvědomují, že vše, co dnes zveřejní na sociálních sítích, si s troškou nadsázky bude moci za pár let prohlédnout jejich potenciální zaměstnavatel. Nedochází jim, že fotografie nebo video, které bezelstně zašlou virtuálnímu kamarádovi, se můžou ocitnout někde úplně jinde a ve zcela jiné souvislosti, vytržené z kontextu nebo nelichotivě upravené.
