Sžírá je sebezničující touha po dokonalosti a každá sebemenší chybička se v jejich hlavě okamžitě změní v noční můru obrovských rozměrů. Perfekcionisti touží po ráji, a přitom dobrovolně žijí v pekle…
Text: Klára Doubková
V práci plní veškeré pokyny svého šéfa na sto patnáct procent (ideálně ještě před tím, než je vysloví), dokonale vypulírovanou domácnost bez poskvrnky považuje za samozřejmost a mezi tím si s překvapující pravidelností stíhá zaskočit do posilovny, aby se mohla pochlubit dokonale vysoustruhovanými křivkami. Pořád se sebou ale není spokojená – vždyť okna umyla tento měsíc jen dvakrát a na bříšku se jí rýsuje miniaturní náznak tukového faldíku. Osmadvacetiletá Klára je přímo vzorovým exemplářem perfekcionistky. Snaží se o dokonalost ve všech ohledech, jenže ve skládačce jejích do posledního detailu naplánovaných úkolů zcela chybí jeden podstatný dílek: pocit klidu a spokojenosti.
Teror vzdálených cílů
Když před ní některá z jejích kolegyň nebo kamarádek prohodí, že má na sebe snad až příliš vysoké nároky, reaguje na to překvapeně zdviženým obočím. Podobně jako všichni perfekcionisti má pocit, že jenom plní základní standard, nic víc. A navíc, je snad něco špatného na tom, snažit se věci dělat dobře, ba dokonce víc než dobře? Jenže právě tímto stylem uvažování se perfekcionisti odsuzují k věčnému honu za fata morganou, aniž by tušili, nakolik jsou jejich cíle přemrštěné. A navíc někdy i skutečně nebezpečné. Díky tomu, že se snaží o dokonalost nejen duševní, ale i fyzickou, se mohou snadněji než zbytek populace dostat i do spárů poruch příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie.
Detaily nade vše
Spolehlivých poznávacích znamení, s jejichž pomocí jasně identifikujete zběsilého perfekcionistu, je hned několik. Často se zastaví na některém dílčím úkolu a pak mu dělá problém dokončit zbytek práce v rozumném časovém horizontu. Když se učí angličtinu, zasekne se třeba na tom, že chce dokonale zvládnout nepravidelná slovesa, a pak už mu nezbývá čas ovládnout slovní zásobu. Když dělá generální úklid, skončí u toho, že se několik hodin snaží dokonale srovnat jednu poličku v šatníku, zatímco zbytek bytu ještě úpí pod nánosem špíny... Zkrátka a jednoduše, perfekcionisté často podléhají tomu, že pro stromy nevidí les, pro detaily jim uniká celek.
Nálepka pedanta
Další věc, kterou perfekcionista neovládá, je delegování práce. Nemůže přece nechat kolegu, aby mu okopíroval jednu složku, když si to nejlíp udělá sám! A podlahu, kterou právě vyluxoval někdo jiný, ještě (pro jistotu!) znovu přejede luxem. A takhle to funguje také v mnoha dalších ohledech. Oběť perfekcionismu nemá nikdy volný čas (vždycky je co zlepšovat!), neustále si sestavuje seznamy svých dalších úkolů, věčně si něco uspořádává a srovnává, ať už jde o e-mailovou schránku, nebo o šuplíky v kuchyňské lince. Často mívá ve svém okolí pověst nesnesitelného pedanta a puntičkáře, který kvůli bezvýznamným drobnostem terorizuje svoje okolí.