Když jsem Janu prosila o rozhovor, tvrdila mi, že je teď děsně nezajímavá. Já si ale myslím, že je to přesně naopak. Sice si kvůli těhotenství musí dát pauzu od práce, jistě to ale nebude na dlouho. Kromě toho má co nevidět dorazit do kin film Zakázané uvolnění, ve kterém hraje jednu z hlavních rolí a který podle divadelního představení v A studiu Rubín natočil Jan Hřebejk.
Připravila: Zdenka Tomis
Život herečku Janu Strykovou odnaučil být naivní. Musela se vypořádat se svým rozvodem, s vážnou nemocí v rodině i ztrátou jednoho z rodičů. A tak ví, že špatné věci se stávají zcela přirozeně, a proto není třeba se jimi trápit ještě dříve, než vůbec přijdou. „Už si nic nemaluju. Pak mě všechno může jedině příjemně překvapit,“ směje se Jana.
A usmívala se po celou dobu našeho rozhovoru. Vlastně už ve dveřích restaurace, které přes bříško a dva psy sotva otevřela. „Kolii Jonáše mám už dlouho, ale před Vánocemi jsme si z útulku vzali ještě francouzského buldočka. Je to fenka, přítel jí dal jméno Babeta. U nás doma bude prostě veselo,“ vypráví Jana.
Na internetu visí děsivý a zároveň velmi slibný teaser k thrilleru Případ Andrey S., v němž máte hrát. Kdy se na film můžeme těšit?
Ještě se nezačal točit, vypadá to, že se začne v červenci, ale zatím se na něj shánějí peníze. Byla by škoda, kdyby to nevyšlo, scénář vypadá zajímavě.
To nebudete mít moc dlouhou mateřskou dovolenou...
Kdo ví, třeba mě to tak chytne, že budu už jen rodit děti. (směje se) Je pravda, že jsem si všude nechala otevřená vrátka a do něčeho se budu vracet v podstatě okamžitě. Určitě budu hned, co to půjde, natáčet Ordinaci, vrátím se také k dabingu a dalším audio věcem.
Jak si těhotenství užíváte?
Opravdu je to jiný stav, i když u mě zatím spíš fyzicky než psychicky. Při pohledu do zrcadla jsem vždy trochu v šoku a samozřejmě už nevyběhnu schody tak jak bych si představovala, ale jinak změny nejsou až tak dramatické, jak se říká. Mám pocit, že je těhotenství někdy až příliš démonizováno, nebo naopak heroizováno. Potvrzují mi to i moje dvě dobré kamarádky, které jsou teď taky těhotné a prožívají to podobně jako já.
Neměla jste pod vlivem toho, co se říká, z těhotenství strach?
Ani ne. Moje sestra prožila celkem klidné těhotenství – a přece dřív těhotné ženy klidně pracovaly celý den na poli a nic se jim nestalo.
Toho, co přijde v budoucnu, se také neobáváte?
Já mysl tímhle směrem nesoustředím. Počkám si, co přijde, a teprve potom to budu řešit.
Čeho se chcete při výchově vyvarovat? Máte něco, co když dělali vaši rodiče, říkala jste si, že tohle nikdy dělat nebudete?
Ani ne. Myslím, že výchova je tak těžká a složitá věc, že to člověk dělá spíš intuitivně a nedá se to moc naplánovat nebo dodržovat nějaký manuál. Určitě teď hystericky nestuduju knihy a nepřemýšlím, co je při výchově nejlepší. Kdybych si nevěděla rady, určitě bych vyhledala pomoc třeba i u odborníků, ale dokud budu mít pocit, že to funguje, asi to nebudu moc rozebírat.
Vaše sestra i bratr už děti mají. Naučila jste se od nich, co na děti funguje?
Vůbec ne. Mám pocit, že na děti nefunguje vůbec nic a docela rychle vás prokouknou. A když něco začne fungovat, tak vždycky jenom na chvíli a pak je třeba zase najít něco jiného.
Vaše těhotenství bylo neplánované. Jaký byl tedy váš první pocit z něj?
No, řekněme... (dlouze se směje) Řekněme, že trochu rozpačitý, který se ale záhy změnil ve „všechno je, jak má být“.
Pomýšlela jste už předtím na to, že byste chtěla mít dítě, nebo to vážně přišlo jako blesk z čistého nebe?
Biologicky bych děti měla mít už dávno, žena by měla rodit ideálně kolem dvaceti, což jsem prošvihla, a pak už jsem to vlastně moc neřešila. Byla jsem smířená s tím, že to buď někdy přijde, a nebo nepřijde. Vhodná doba na dítě není nikdy, vždycky máte v hlavě spoustu jiných věcí a projektů, kterým byste se teď chtěla věnovat, takže naplánovat dítě podle mě nejde.
A co na to říkal váš partner?
Smál se.
A pořád se ještě směje?
Snaží se o to. Vedoucího na pionýrském táboře nedělal, takže nevím, jaký má vztah k dětem, ale koneckonců, já taky nejsem ten typ, co by hlídal děti v mateřské školce. Přesto doufám, že to v pohodě zvládneme.
V čem jste sama na sebe zvědavá, jak to zvládnete, až přijde miminko?
Jsem hodně zvědavá, jak zvládnu domácnost, protože tu jsem nezvládala ani předtím, tak to pro mě bude hodně velká výzva.